Dnes bych vám ráda představila Bělu Sochorovou, člověka, který se na chovu kavalírů u nás podílel snad ze všech nejvíc. Její chovatelská stanice ze Zámku Lešná je vyhlášená a výstavy, kde posuzuje se vyznačují korektním, velmi erudovaným posouzením a zároveň moc krásným přístupem k pejskům. Vřele doporučuji se k Běle na výstavu přihlásit.
po loňském setkání v Železnici na Ranči na Kamenci jsme zhodnotili situaci a naznali, že bychom měli změnit místo našich víkendových setkání. Domluvili jsme se, že se poohlédneme po něčem jiném a já si myslím, že se to nakonec povedlo a že všem, co se přihlásí i tento rok, se bude náš objev líbit.
Seriálek o rodině, která si koupila pejska skončil a protože bych si moc přála, aby jste i nadále rádi chodili na www.cavalier.cz, připravila jsem pro vás takové malé vizitky rozhodčích, se kterými se můžete na našich výstavách potkat. Všem "našim" posuzovatelům jsem poslala dotazníček a někteří mi i odpověděli. V Ostravě bude pan Robert Kubeš, tak s ním i začneme, co říkáte?
Ne, ne , ne! Žádný další pes do bytu, copak jste se všichni zbláznili?“
Stojím nad mojí povedenou rodinou, kterou jsem přistihla v důvěrném rozhovoru o osudu našich dvou zbylých štěňátek. Ze všech nám doma zůstali Muf a Kafíčko, miminka nádherná a vymazlená, po kterých je sice sem tam poptávka, ale nikdo ze zájemců se nám nezdá být vhodný. A oni tu mluví o tom, že si je necháme, šílenci!
Když byl naší psí rodince měsíc, odstěhovala jsem se s dětmi a celou tou menažérií na chatu. Ohrádka udělaná z rozložené kartónové krabice jim už byla malá a náš okobercovaný byt se pro volný pohyb šesti štěňátek opravdu nehodil. Nechtěla jsem, aby se u nich zrušil jejich vrozený smysl pro čistotu – žádný pes si dobrovolně neznečistí pelech, to jen hloupí lidé mu v tom brání a pak se zlobí, že štěně dělá ještě v roce loužičky v pokoji; tak jsem vymyslela, jak to bude pro nás, ale hlavně pro malé vanilky nejlepší.
Nikdy v životě bych si nepomyslela, že se ze mě stane „paní chovatelka“. Přijde mi to jako včera, kdy jsme si odváželi malou Tofi Fee od Králů a dnes se sama skláním nad bednou s tím pištícím nadělením a zkušeně přerovnávám miminka u fenčina bříška.
S trhnutím jsem se posadila na posteli a třeštila oči na budík. Jsou dvě v noci, venku je tma jak v pytli a já netuším, co mě to probudilo, ale něco se děje, to vím docela jistě.
