Olga Dolejšová, vdaná, dvě dospělé děti a osm vnoučat.
Jsem posuzovatelka všech plemen FCI, ale je pravda, že některá posuzuji raději a kavalíři patří k těm nejoblíbenějším.
Doma se mnou bydlí japanchinové, kingové, pekinézové a němečtí špicové trpasličí. Ještě donedávna jsem měla ruby kavalírku Berry Lee Zlatý kavalír.
To byla malá černá kníračka Inna z Hraniční meze a psal se rok 1979. Na výstavách nebyla příliš úspěšná a asi to bylo také tím, že jsem tenkrát nevěděla vůbec nic o standardní úpravě srsti nebo výstavním předvedení. Měla jeden vrh pěti štěňat a dodnes má místo v mých vzpomínkách; asi právě proto, že byla první.
Nedá se říct, že jsem měla jen jednoho - toho nej nej, bylo víc takových, po kterých se mi ještě dnes stýská. Třeba moje první fenka japanchina, nebyla to žádná hvězda, ale získala si mé srdce. Nebo z Belgie dovezený black and tan king Quazani v.d. Rampandenhoff. Měl úžasnou povahu i vzhled a štěňata po něm patřila k jedněm z nejlepších. Měla jsem moc ráda i jeho BT vnučku Kanache od Dvou ořechů.
Poprvé jsem je uviděla u paní Semerádové a s lidmi okolo nich jsem se poznala ve společném klubu. Tenkrát do něj patřili chovatelé pekinézů, japan chinů a neloveckých španělů. Teprve později se utvořil klub pro kavalíry a kingy a já byla jeho členem, protože jsem doma měla ruby kavalírku Ajlu.
Úsměvná příhoda, i když ne z výstavy, se mi stala, když jsem jela jako poradce chovu na kontrolu vrhu - tedy jediného štěňátka, fenky pekinéze. U dveří mě uvítalo hezké štěně - pejsek a když jsem se sháněla po té fence, bylo mi řečeno, že to u mých nohou je ona. Že je to pes nevěřili, prý má bradavky, tak to musí být holčička…pipína jaksi tenkrát přehlédli…
Těm, co mají výraznou hlavu s tmavýma očima, standardní délku nosu, jsou kompaktní, mají pevný postoj, dobrý pohyb a slušnou srst.
Krátkonosý, dlouhý, neupravený…
Těším se, že mi k posouzení přivedete dobře připravené a vykoupané psy. A že je také výborně předvedete, protože sebekrásnější pes, který je špatně předvedený nebo špinavý, má u mě smůlu.