Podmíněné chování
Žebrání není pro dospělého psa přirozené, ač se vyvinulo ze způsobu, jakým psi automaticky zvedají packy, aby přilákali pozornost a vyjádřili svou přátelskost. Štěně instinktivně zdvihne přední packy, aby vyjádřilo svou náklonnost pánovi. Když majitel vidí toto chování, je potěšen bystrostí svého psa a štědře ho odmění. Pes si rovněž všimne, že jeho chování bylo odměněno, a zopakuje ho i příště. Toto chování je známé jako podmíněné chování. Ještě párkrát a pes si na žebrání zvykne úplně. Může se pak přihodit, že bude dlouho stát na zadních a toužebně vám hledět do talíře. Nikdo z rodiny by neměl krmit psa jídlem ze stolu. Důslednost a zásadovost je klíčem k tomu, jak štěně vychovat, aby nežebralo.
Původ žebrání
Dotek tlapkou má svůj původ ještě v období kojení, kdy štěňata instinktivně předními tlapkami masírují matčinu bradavku, aby podpořila tvorbu mléka. Toto chování je vrozené a má velký význam pro přežití. Ještě se sice nejedná o žebrání, ale základní kámen je položen. Později se toto chování mění na lehké mávnutí nebo dotek packou, což vyjadřuje náklonnost a touhu po pozornosti. V žebrání se přemění až „pomocí“ páníčka, který mladého psa za dotek tlapkou odmění.
Úspěšní žebráci
Není náhodou, že právě malí psi mají větší sklon k žebrání. Jejich vzrůst a přirozená neposednost způsobují, že se často postaví na zadní nohy a vyskočí na vás, aby se ujistili, že o nich víte. Díky své nižší postavě a nízko položenému těžišti mohou udržet rovnováhu na zadních nohou lépe než velké rasy, například chrti. Výtečná schopnost některých psů, např. bišonků či pudlů, udržet takto rovnováhu byla využívána při pouličních a cirkusových představeních. Leckdy vydělali svým pánům nemalé peníze. Zde ovšem psi nejenže panáčkují, ale jejich drezéři je učí po zadních i chodit.
Pes se sice raduje z potlesku a pochvaly od shromážděného publika, jeho zdraví však podobné kousky určitě neprospívají.
Z knihy: Jak porozumět svému psovi
Napsal: David Alderton
České vydání vydalo Nakladatelství Junior, s.r.o., 2005