CAVALIER

Jedině majitel, který se pravidelně každých pár týdnů podívá zkoumavě do krku své domácí šelmy, může včas zpozorovat vznikající zubní kámen, zubní kaz nebo jiné onemocnění zubů. Majitel psa, který v roli amatérského veterináře věnuje ústní dutině svého psa patřičnou pozornost, většinou dokáže včas a v raném stádiu rozpoznat také záněty dásní, píštěle, poranění a nádory a může se neprodleně vydat se svým psem za zvěrolékařem, jakmile si povšimne něčeho nápadného. Bezproblémové otevírání tlamy a podrobná prohlídka zubů a jejich okolí by měly být naprosto samozřejmé - a nejen ze zdravotních důvodů. Tento malý důkaz poslušnosti se vyžaduje mimo jiné i na výstavách psů. Pokud ti nejkrásnější z nejkrásnějších soutěží o skvostné poháry, musí prokázat i disciplínu a respekt. Pokud se čtyřnohá Claudie Schifferová odváží v kruhu v rámci kontroly chrupu ukázat zuby s agresivními úmysly, nebo naopak úplně odmítne otevřít svou něžnou tlamku, je veškeré slávě a poctám naráz konec. A pokud navíc kousne, kam by neměla, bude nemilosrdně diskvalifikována a doma se pak bude pěkně stydět.

Co se v mládí naučíš…
Jestliže jste měli psa již od štěněčího věku (což je samozřejmě ideální případ), máte to zpravidla snadné. Citlivé otevírání tlamičky štěněte můžete cvičit opakovaně a ve hře, aniž byste museli psa příliš stresovat. Pozor jen na to, abyste štěněti při otevírání tlamy nezpůsobili bolest a abyste si nepočínali příliš neohrabaně. Chyby, kterých se dopustíte zpočátku, se mohou natrvalo usadit v hlavě psa a u dospělého zvířete pak mohou způsobovat protesty a vyvolávat nežádoucí chování. Ukazováček opatrně zasuňte ze strany do tlamy štěněte a tím uvolněte reakci, jež vede štěně ke skousnutí. Jakmile se to povede, je první krok k cílenému otevření tlamy úspěšně za námi. Prst pak hned vytáhněte a štěně mimořádně upřímně pochvalte. Štěně se má naučit, že otevírání tlamy není nic nepříjemného a že ho za to navíc ještě odměníme.

Naléhání
Jestliže malý uličník reaguje protesty nebo dokonce agresivně, musíte ho důrazně pokárat. Pevným hlasem mu řekněte „Ne!“ nebo „Fuj je to!“ - a hned začněte se stejným cvikem znovu.
Jakmile na temném nebi beznaděje zabliká i jen maličká hvězdička úspěchu, důkladně psa pochválíte - a pro dnešek s tímto výcvikem skončete. Zítra jste ovšem zpátky a zkontrolujete, zda jsou patrné nějaké úspěchy.

Když hrozí nebezpečí
Co je u mladého psa poměrně hravá záležitost (a především záležitost bez jakýchkoliv nebezpečí pro vlastní prsty), může na sebe vzít u dospělého a problematického psa zcela jiné rozměry. Pokud skousne čtyřletý rotvajler, německý ovčák nebo zástupce jiného plemene vybaveného mohutnými zuby, protože nechce nikomu tolerovat pohled do tlamy, může to být pěkně nebezpečné. Proto platí v rámci výchovy psa zásadně následující pravidlo:
Nikdy nesmíte vystavit sebe ani jiné osoby zbytečnému riziku. Přání mít dobře vychovaného psa rozhodně nemůže nijak ospravedlnit kousance ani jiná poranění.
Máte-li co do činění s opravdu agresivním psem, musíte se obrátit o pomoc na odborníka, profesionála, který vám pod odborným vedením ukáže jak zvládnout tyto problémy bez zbytečného nebezpečí. V podobných případech si většinou dovedou poradit také praktikové metody T.E.A.M., kteří pracují podle zásad americké odbornice na zvířata Lindy Tellington-Jonesové.
Nebraňte se pomoci jiných zkušených osob. To nemá nic společného s osobní porážkou - ba právě naopak: Pokud dokážete přijmout pomoc, ukazujete, že jste schopni převzít i zodpovědnost.

Irma Weidnerová

Svět psů 6/04

Jedině majitel, který se pravidelně každých pár týdnů podívá zkoumavě do krku své domácí šelmy, může včas zpozorovat vznikající zubní kámen, zubní kaz nebo jiné onemocnění zubů. Majitel psa, který v roli amatérského veterináře věnuje ústní dutině svého psa patřičnou pozornost, většinou dokáže včas a v raném stádiu rozpoznat také záněty dásní, píštěle, poranění a nádory a může se neprodleně vydat se svým psem za zvěrolékařem, jakmile si povšimne něčeho nápadného. Bezproblémové otevírání tlamy a podrobná prohlídka zubů a jejich okolí by měly být naprosto samozřejmé - a nejen ze zdravotních důvodů. Tento malý důkaz poslušnosti se vyžaduje mimo jiné i na výstavách psů. Pokud ti nejkrásnější z nejkrásnějších soutěží o skvostné poháry, musí prokázat i disciplínu a respekt. Pokud se čtyřnohá Claudie Schifferová odváží v kruhu v rámci kontroly chrupu ukázat zuby s agresivními úmysly, nebo naopak úplně odmítne otevřít svou něžnou tlamku, je veškeré slávě a poctám naráz konec. A pokud navíc kousne, kam by neměla, bude nemilosrdně diskvalifikována a doma se pak bude pěkně stydět.

Co se v mládí naučíš…
Jestliže jste měli psa již od štěněčího věku (což je samozřejmě ideální případ), máte to zpravidla snadné. Citlivé otevírání tlamičky štěněte můžete cvičit opakovaně a ve hře, aniž byste museli psa příliš stresovat. Pozor jen na to, abyste štěněti při otevírání tlamy nezpůsobili bolest a abyste si nepočínali příliš neohrabaně. Chyby, kterých se dopustíte zpočátku, se mohou natrvalo usadit v hlavě psa a u dospělého zvířete pak mohou způsobovat protesty a vyvolávat nežádoucí chování. Ukazováček opatrně zasuňte ze strany do tlamy štěněte a tím uvolněte reakci, jež vede štěně ke skousnutí. Jakmile se to povede, je první krok k cílenému otevření tlamy úspěšně za námi. Prst pak hned vytáhněte a štěně mimořádně upřímně pochvalte. Štěně se má naučit, že otevírání tlamy není nic nepříjemného a že ho za to navíc ještě odměníme.

Naléhání
Jestliže malý uličník reaguje protesty nebo dokonce agresivně, musíte ho důrazně pokárat. Pevným hlasem mu řekněte „Ne!“ nebo „Fuj je to!“ - a hned začněte se stejným cvikem znovu.
Jakmile na temném nebi beznaděje zabliká i jen maličká hvězdička úspěchu, důkladně psa pochválíte - a pro dnešek s tímto výcvikem skončete. Zítra jste ovšem zpátky a zkontrolujete, zda jsou patrné nějaké úspěchy.

Když hrozí nebezpečí
Co je u mladého psa poměrně hravá záležitost (a především záležitost bez jakýchkoliv nebezpečí pro vlastní prsty), může na sebe vzít u dospělého a problematického psa zcela jiné rozměry. Pokud skousne čtyřletý rotvajler, německý ovčák nebo zástupce jiného plemene vybaveného mohutnými zuby, protože nechce nikomu tolerovat pohled do tlamy, může to být pěkně nebezpečné. Proto platí v rámci výchovy psa zásadně následující pravidlo:
Nikdy nesmíte vystavit sebe ani jiné osoby zbytečnému riziku. Přání mít dobře vychovaného psa rozhodně nemůže nijak ospravedlnit kousance ani jiná poranění.
Máte-li co do činění s opravdu agresivním psem, musíte se obrátit o pomoc na odborníka, profesionála, který vám pod odborným vedením ukáže jak zvládnout tyto problémy bez zbytečného nebezpečí. V podobných případech si většinou dovedou poradit také praktikové metody T.E.A.M., kteří pracují podle zásad americké odbornice na zvířata Lindy Tellington-Jonesové.
Nebraňte se pomoci jiných zkušených osob. To nemá nic společného s osobní porážkou - ba právě naopak: Pokud dokážete přijmout pomoc, ukazujete, že jste schopni převzít i zodpovědnost.

Irma Weidnerová

Svět psů 6/04