CAVALIER

Strach a fóbie u psů, především tedy jejich náprava, jsou mým největším hoby, proto s touto metodou nemohu plně souhlasit. Samotné slovo "nebojse", a jsem si jist, že ho alespoň jednou vyslovíte, je spínacím povelem výborným k prohloubení ještě většího strachu. V podstatě nezáleží tolik, kde psa máte, ale jak vůči němu vystupujete, nakolik vás vnímá a jak se u toho společně cítíte.
Problém silvestrovských rachejtlí je dobré začít řešit už od začátku podzimu. Podáním jakýchkoli utišovadel je obcházení kolem horké kaše. Utišovadla nebudete mít po ruce při nečekaném hození rachejtle, nebo když vedle psa jenom bouchne výfuk auta.
Jak už jsem nastínil, problém nekontrolovatelné reakce na kritický podnět je říditelný především vaší vlastní psychikou, tudíž psychikou hierarchicky výše postaveného jedince ve smečce, jak ji pes vnímá. Pokud si vzpomenete na staré rčení, že pes je obrazem svého pána, pomůže vám to více pochopit, jak to celé funguje. Sebevědomý člověk má sebevědomého psa, anebo schopnost sebevědomého si jej utvořit. Lítostivý člověk svým jednáním a vnitřním cítěním s celkovým projevem má naopak schopnost u psa spustit zcela stejnou lítost, která přejde řetězcovou reakcí stavu organismu do sebelítosti a tím do přímé mentální sebedestrukce. Pes se nejen začne bát zdroje domnělého strachu, ale nakonec se bojí ve skutečnosti i vlastního stínu. V kostce řečeno je rozdíl, zda vyslovíte infantilním lítostivým tónem "neboj se", anebo zcela suverénním tónem "...se neboj, ne?...", "...se bojíš těch hezkých rachejtlí?...". Všimněte si rozdílu intonačních hladin a vnitřního pocitu asociovaného v těchto frázích. Z první fráze pes vycítí zcela abnormální vnitřní slabost svého "vůdce smečky a ochránce", naopak z těch dalších frází je cítit vnitřní síla, sebevědomí a jistota, že se skutečně nemůže nic stát. Co myslíte, že je pro vašeho psa přesvědčivější, aby se fakticky nebál?

Toto není ani tisícina z mých poznatků, jak se dá strach psů spolehlivě zvládnout. Věřte, že jsem ještě neměl v rukách psa, kterého by se mi dřív nebo později nepovedlo přesvědčit, aby se nebál a nikdy jsem za dvacet let, co tomu věnuji, nemusel sáhnout po žádné pilulce nebo jinému "umělému oblbováku". Vím totiž, co je to skutečný strach, ale hlavně to, jak se jej spolehlivě zbavit.

Rudolf Desenský - Artemis

Strach a fóbie u psů, především tedy jejich náprava, jsou mým největším hoby, proto s touto metodou nemohu plně souhlasit. Samotné slovo "nebojse", a jsem si jist, že ho alespoň jednou vyslovíte, je spínacím povelem výborným k prohloubení ještě většího strachu. V podstatě nezáleží tolik, kde psa máte, ale jak vůči němu vystupujete, nakolik vás vnímá a jak se u toho společně cítíte.
Problém silvestrovských rachejtlí je dobré začít řešit už od začátku podzimu. Podáním jakýchkoli utišovadel je obcházení kolem horké kaše. Utišovadla nebudete mít po ruce při nečekaném hození rachejtle, nebo když vedle psa jenom bouchne výfuk auta.
Jak už jsem nastínil, problém nekontrolovatelné reakce na kritický podnět je říditelný především vaší vlastní psychikou, tudíž psychikou hierarchicky výše postaveného jedince ve smečce, jak ji pes vnímá. Pokud si vzpomenete na staré rčení, že pes je obrazem svého pána, pomůže vám to více pochopit, jak to celé funguje. Sebevědomý člověk má sebevědomého psa, anebo schopnost sebevědomého si jej utvořit. Lítostivý člověk svým jednáním a vnitřním cítěním s celkovým projevem má naopak schopnost u psa spustit zcela stejnou lítost, která přejde řetězcovou reakcí stavu organismu do sebelítosti a tím do přímé mentální sebedestrukce. Pes se nejen začne bát zdroje domnělého strachu, ale nakonec se bojí ve skutečnosti i vlastního stínu. V kostce řečeno je rozdíl, zda vyslovíte infantilním lítostivým tónem "neboj se", anebo zcela suverénním tónem "...se neboj, ne?...", "...se bojíš těch hezkých rachejtlí?...". Všimněte si rozdílu intonačních hladin a vnitřního pocitu asociovaného v těchto frázích. Z první fráze pes vycítí zcela abnormální vnitřní slabost svého "vůdce smečky a ochránce", naopak z těch dalších frází je cítit vnitřní síla, sebevědomí a jistota, že se skutečně nemůže nic stát. Co myslíte, že je pro vašeho psa přesvědčivější, aby se fakticky nebál?

Toto není ani tisícina z mých poznatků, jak se dá strach psů spolehlivě zvládnout. Věřte, že jsem ještě neměl v rukách psa, kterého by se mi dřív nebo později nepovedlo přesvědčit, aby se nebál a nikdy jsem za dvacet let, co tomu věnuji, nemusel sáhnout po žádné pilulce nebo jinému "umělému oblbováku". Vím totiž, co je to skutečný strach, ale hlavně to, jak se jej spolehlivě zbavit.

Rudolf Desenský - Artemis