CAVALIER

Hypotermie (neboli podchlazení),
znamená podstatný pokles tělesné teploty, která se za normálních okolností pohybuje u psa mezi 38 a 39 stupni Celsia. Jestliže tělesná teplota klesne na příliš nízkou hodnotu na delší dobu, ovlivní to nepříznivě látkovou výměnu organismu a tím také funkci vnitřních orgánů. První reakcí na hypotermii je chvění vyvolané zimou. Zmíněný svalový třas představuje zvýšenou činnost svalů a oživuje tak produkci tepla v těle. Zatímco krevní oběh v končetinách klesá, ve vnitřních orgánech se zvyšuje.
Mírné podchlazení způsobuje nejdříve zvýšení krevního tlaku i tepové frekvence. Trvá-li ztráta tepla déle, krevní tlak začne klesat a kromě toho může dojít také k poruchám srdečního rytmu až k zástavě srdce. Těžké podchlazení způsobuje dýchací obtíže, letargii, ochromení a kolaps celého organismu.
Léčba hypotermie spočívá v rychlém zahřátí těla, v lehčích případech stačí ohřívací láhev nebo teplá koupel, jestliže však byla tělesná teplota neúměrně snížená po delší dobu, bývá třeba postiženému intravenózně vpravit ohřáté infuze. Postižené psy je kromě toho třeba pečlivě sledovat, abychom byli schopni včas rozpoznat poruchy srdečního rytmu nebo zánět plic. Je-li pes vystaven delší dobu nadměrnému chladu, roste nebezpečí vzniku omrzlin. Omrzliny jsou způsobeny odumíráním tkáně na končetinách. Nejčastěji bývají postiženy prsty, ocas, špičky uší a varlata. Omrzlá tkáň je bledá a studená a měli bychom ji ohřívat jen pomalu. Během procesu hojení (které může trvat déle) mohou tkáně otékat a pak jsou velmi bolestivé. Jestliže se pes neuzdraví během 3 nebo 4 dnů, je třeba zvažovat amputaci postižených míst.

Vyměnit psí boudu za krb
Aby to tak daleko nedošlo, měl by odpovědný majitel psa sáhnout k některým opatřením: Jsou-li k tomu donuceni okolnostmi, jsou psi (stejně jako lidé) schopni přizpůsobit se klimatickým podmínkám, ve kterých žijí. Chlad proto snášejí tím hůř, čím častěji dochází ke změně teplot. Proto se doporučuje, aby psi, kteří žijí převážně venku v kotci, zůstávali v kotci po většinu doby. To ovšem ani v nejmenším neznamená, že takový pes nikdy nesmí vstoupit do domu. V dobách extrémního chladu se rozhodně doporučuje vyměnit psí boudu za místo u teplého domácího krbu. To platí zvláště pro starší psy nebo psy, kteří trpí artrózou nebo jinými obtížemi.
Jakmile klesnou venkovní teploty pod nulu, v domě by měli raději spát všichni psi s krátkou srstí. Malá plemena psů s krátkou srstí, která se chvějí zimou již v době, kdy jsou teploty bohatě nad nulou a pohybují se v rozpětí od deseti do dvaceti stupňů, samozřejmě nemohou trvale přebývat v kotci. Tyto psy bychom ale měli také vybavit vhodným kabátkem, třebaže se tomu lidé často smějí (dnes již existují obchody, ve kterých si můžeme pořídit módní oblečky pro psy).
Nejenže je malým plemenům psů brzy zima, ale menší psi se dokonce v zimě často vzpouzejí vůbec chodit ven. Nezřídka se vyprázdní přímo na koberec, což ovšem u jejich majitelů naráží na nepochopení. Pokud tedy pes sám neukazuje, že potřebuje uspokojit svou potřebu, měl by se jeho majitel nebo majitelka postarat o pravidelné procházky v pevně stanovenou dobu. První procházka by se měla uskutečnit ráno a poslední událostí dne by měla být opět večerní procházka. Mezi tím je nutné vyjít se psem alespoň dvakrát ven a vyvenčit ho. Někdy pomůže odstranit sníh z místa, které psi pokládají za „značkovací“.

Žít venku - ale správně
Každý majitel psa se musí postarat o to, aby jeho pes byl i v chladném ročním období v teple. V zimě není velká psí bouda nijak výhodná. Menší bouda je vhodnější, protože pes je schopen v ní snáze udržet vyhovující teplotu i v noci. Psí domek by měl být právě jen tak veliký, aby se v něm pes mohl pohodlně postavit, otočit se a lehnout si. Bouda by měla být postavená tak, aby psa dobře chránila před chladem, deštěm a větrem. Doporučuje se také boudu umístit na jižní nebo východní stranu domu, aby se pes mohl těšit ze slunečních paprsků - a využívat slunečního tepla.
Přikrývky nejsou při ochraně před chladem nijak dokonalé: ve vyhřívaných vnitřních prostorách jsou sice vhodné, ale venku mohou nasávat vlhkost. Chladem pak zkřehnou a mají opačné účinky, než bychom očekávali - psa totiž mrazí. Podstatně vhodnější je čerstvá sláma a seno, protože obojí působí jako zásobník tepla. Při koupi slámy bychom měli dbát na to, aby byla sláma čerstvá a příjemně voněla. Zatuchle páchnoucí seno a sláma nemají ve psí boudě co pohledávat. Sláma by měla být ve psí boudě rozprostřena štědře nejméně v 10 až 15 centimetrů silné vrstvě a měli bychom ji pravidelně a podle potřeby vyměňovat.
Za teplot pod nulou samozřejmě zamrzá také voda v misce. Psi ale musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě i v zimě, kdy je nebezpečí vysychání organismu mimořádně velké. Postavit psovi dvakrát denně do výběhu čerstvou vodu, aby měl možnost doplnit tekutiny, rozhodně nestačí. Proto je třeba se pravidelně přesvědčit, zda je voda ještě v pořádku a zda neztuhla jako led.

Péče o nohy ve sněhu
Psa je samozřejmě nutné venčit i v zimě. Sůl, kterou se sypou silnice, však psím tlapám vůbec nesvědčí. Polštářky tlap vysychají a začnou bolet. Proto bychom měli tlapy psa po každé procházce důkladně omýt teplou vodou a poté pečlivě osušit.
Existují také speciální botky pro psy, ale většina psů nebývá nijak nadšená, když jim tlapy přivážeme cizí kus kůže. Po procházce a ošetření tlap se doporučuje nanést na polštářky a mezi prsty trochu dětského oleje. Tlapy pak zůstanou pružné a jsou odolnější.
Právě v zimě bychom měli dbát na to, aby pes neměl příliš dlouhé drápy, protože pak zatěžuje především zadní část šlapky, což zase způsobuje roztahování prstů. A čím více místa je mezi prsty, tím více sněhu se mezi ně natlačí. Proto by měly být co nejkratší nejen drápy psa, ale také srst mezi prsty. Na delší srsti se sníh snadno zachytí a zledovatělé sněhové koule mezi prsty psa velmi obtěžují a navíc se obtížně odstraňují. Sněhové hrudky zachycené na srsti psa mezi prsty navíc zhoršují fyziologickou přilnavost tlap k podložce a psi mohou snáze uklouznout a poranit se.

Prostředky proti mrazu jsou sladké
Většina majitelů psů má také auto, které potřebuje do nádržky na ostřikování skel ve chladném ročním období prostředek proti mrazu. Používané prostředky obsahují toxickou látku etylenglykol - a ta je pro psa mimořádně jedovatá. Bohužel ale chutná velmi lákavš, je totiž sladká, a proto ji domácí zvířata rádi olizují. Jestliže se nám při doplňování nádržky nemrznoucí směl vylije nebo pokud ji skladujeme otevřenou v garáži, musíme si uvědomit, že několik málo olíznutých kapek směsi může vyvolat těžkou otravu s možnými smrtelnými následky.
Tento jed vstřebává organismus tak rychle, že se první příznaky otravy mohou projevit většinou již během jediné hodiny po použití toxinu.
Jed způsobuje tvorbu krystalů, které napadají především ledviny a nervový systém psa. Proto může dojít k těžkému poškození ledvin - a k jejich selhání, které končí nezřídka smrtí psa. Dalšími příznaky jsou zvracení, průjem, ztráta koordinace, vrávoravá chůze a křeče. Máme-li podezření, že pes požil nemrnoucí směs, musíme se ihned poradit s lékařem, protože čím rychleji následuje léčba po požití jedu, tím vyšší jsou šance psa na přežití. Pro tyto případy existuje protijed, který se psovi dodává nitrožilně. V současnosti jsou k dostání nemrznoucí směsi, které obsahují propylenglykon. Ten je poněkud méně jedovatý. Ani tato složka nemrznoucí směsi však není zcela neškodná. Nepoškozuje sice ledviny, ale napadá nervový systém.
Nejlepší samozřejmě je nádoby s nemrznoucí směsí pečlivě zavírat a ukládat je tak, aby se k nim nedostala ani domácí zvířata. Jestliže nám při doplňování nemrznoucí směsi do nádržky auta ukápne několik kapek směsi na zem, musíme ji ihned setřít a zem raději ještě omýt vodou.

To nejdůležitější krátce:

HYPOTERMIE:
Akutní nebo trvalý pokles tělesné teploty pod požadovanou hodnotou následkem snížené tvorby tepla v těle nebo následkem celkového podchlazení (ztráta tepla). Nepříznivý vliv na látkovou výměnu a funkce orgánů.
Reakce organismu: Chvění způsobené zimou.
Příznaky: Zvýšení krevního tlaku a zvýšená tepová frekvence. Poruchy srdečního rytmu, zástava srdce. Letargie, ochromení, kolaps.
Léčba: Zahřátí ohřívací láhví, teplou koupelí, ohřátou infuzí. Sledování pro případ onemocnění srdce nebo plic.

OMRZLINY
Vznikají při delším nechráněném pobytu v chladu. Odumírání tkáně především na prstech, ocasu, špičkách uší a varlatech. Eventuální amputace postiženého místa.

PSÍ BOUDA NEBO LIDSKÝ PŘÍBYTEK:
Zabránit neustálé změně pobytu mezi vnějškem a vnitřkem. V případě extrémního chladu vzít psy dovnitř - především staré a nemocné psy a psy s krátkou srstí. Malá plemena psů nechovat v kotcích a eventuálně je vybavit pleteným kabátkem.

SPRÁVNÁ PSÍ BOUDA
Nesmí být příliš velká! Pes by měl mít možnost pohodlně se v ní postavit, lehnout si a otočit se. Umístění na místě chráněné před deštěm, chladem a větrem. Seno a slámu namísto přikrývek. K dispozici by měla být vždy čerstvá voda.

PÉČE O TLAPY
Sůl vysušuje polštářky tlap. Tlapy umýt po každé procházce teplou vodou. Na polštářky tlap nanášet dětský olej nebo používat psí obuv - pokud ji pes snáší. Zkrátit drápy a srst mezi prsty.

NEMRZNOUCÍ SMĚS
Obsahují etylenglykol, který je pro domácí zvířata mimořádně jedovatý. Vzhledem k nasládlé chuti ho domácí zvířata ráda olizují. Již několik kapek způsobuje během několika málo hodin příznaky otravy - například zvracení, selhání ledvin, křeče a smrt. Při podezření na otravu nemrznoucí směsí ihned vyhledat zvěrolékaře. Nemrznoucí směs nerozlévat a ukládat tak, aby k ní zvířata neměla přístup.

Svět psů 3/03