CAVALIER

Dominance psa se může projevit okusováním předmětů, zbytečným štěkáním nebo nedostatečnou čistotností, pes si může nárokovat předměty nebo návštěvníky jako své „vlastnictví“ - nebo se jeho dominance může projevovat v nejrůznějších podobách agresivity.
Hlavní příčinou tohoto druhu poruch chování bývají nejčastěji problémy s hierarchickým uspořádáním v rodině. Aniž by si to uvědomovali, vzbuzují lidé ve svých psech často pocit, že právě psi jsou vůdci a šéfové celé rodiny. Většinou se tak děje ve zcela všedních (a často velmi podružných) situacích. Začíná to například: „Kdo vede koho na procházce? Kdo prochází první dveřmi? Kdo odevzdává druhému kousek ze svého jídla? Kdo koho hladí?“ A končívá to: „Kdo bude první na pohovce, na trůně?! Jak vidíme, vlastní výcvik pomocí povelů nehraje hlavní roli ani náhodou.
Pes dění v rodině neustále vyhodnocuje a ptá se, zda se jeho lidé dnes opravdu chovali jako správní a dobří velitelé smečky. A pokud tomu tak není, musí roli šéfa převzít pes. Jeho genetický program mu totiž říká, že někdo musí smečku vést správně, jinak je její přežití nemožné.

ŠÉF NENÍ ŽÁDNÝ TYRAN
Psi totiž nejsou žádní demokraté. A jak by také mohli být? Při organizaci lovu nebo obraně vlastního teritoria nemohou narychlo svolávat konferenci a na ní pěkně v klidu prodiskutovat celý problém. Jde spíše o typicky lidský zvyk - a když vůdce smečky by se smíchy válel po zemi, kdyby měl změnit svůj styl vedení po lidském vzoru. Než by bylo na takové poradě přijato usnesení, kořist by už dávno byla v prachu, nebo by smečka dávno ztratila své teritorium. Ve smečce proto musí existovat pes, který rozhodne, co se bude dělat, a všichni ostatní se musí spolehnout, že jeho rozhodnutí je správné. Proto je správná „volba“ vůdce smečky životně důležitá pro další existenci celé skupiny. Zmíněná alfa-zvířata musí být zkušená, fyzicky a psychicky zdatná, sebejistá a klidná.
Nemyslete si ale, že skutečný šéf smečky je nějaký tyran. Ani náhodou! Šéfem smečky se může stát jen takové zvíře, které je schopné myslet a jednat obecně. Samozřejmě je důležité, aby nejsilnější (a tím také nejdůležitější) jedinci ve smečce přežili za každou cenu, aby se mohli postarat o zachování celé smečky. To znamená, že mají přednost například při rozdělování potravy. Bude-li alé šéf smečky jednat sobecky, brzy bude bez smečky, protože žádné další zvíře nepřežije. Proto je smečka psů sice hierarchicky organizována, ale rozhodně není skupinou sobců a egoistů. Smečka se skládá spíše z jedinců schopných dokonalé souhry v týmu. Smečka je charakteristická svou soudružností, která se v našem lidském světě stále více ztrácí. Motivační trenér by se možná mohl ve psí smečce ledasčemu přiučit.
Známe-li potřebné schopnosti skutečného vůdce smečky, můžeme si snadno představit, jak by měl dobrý psovod jednat se svým psem. Měl by jednat jednoznačně, sebejistě, motivovat ostatní a stanovit jasná pravidla. Přítomnost skutečného šéfa smečky je příjemná a přináší psům pocit bezpečí. Dobrý šéf nemusí křičet ani cvičit na zvláštních místech. To by neudělalo žádné vůdčí zvíře na celém světě. Tak proč bychom to, prosím vás, měli dělat my s našimi psy? Prozradím vám proč: Protože nás nic lepšího nenapadá! Při výchově myslíme bohužel stále příliš na vojenský dril a na prušácké ctnosti. To musí na našeho psa působit stejně iracionálně jako pokus o protiautoritářskou výchovu. Extrémy totiž nepřinášejí žádné rozumné řešení. Nebo vás snad váš vedoucí neustále hladí a rozděluje pamlsky, když plníte své každodenní pracovní úkoly? To by bylo stejně směšné, jako kdyby probíhal mezi řadami svých podřízených se vzteklým řevem.

DOBRÁ VÝCHOVA PSŮ JE STEJNÁ JAKO ŽIVOT: STÁLÁ ZMĚNA!
Čím dominantnější je pes, tím lepší vůdcem smečky musí být jeho majitel. Sebejistý a dominantní pes totiž promine podstatně méně chyb svého člověka než méně dominantní zvíře. Ale co vám to tu povídám. Vždyť vy žijete také v celé řadě hierarchických uspořádání. Podívejte se jen na organizační schéma u svého zaměstnavatele nebo chvilku pozorujte děti, jak si hrají.
Dojdete k ohromujícím závěrům.
Nebo se na to podívejte jinak: Firma a její zaměstnanci fungují jen tak dobře, jak dobrý je jejich šéf. Pozitivních a negativních příkladů na dané téma znáte jistě bezpočet. Vraťme se ale zpět k naší problematice. Jak mile pes jednou obsadí nejvyšší stupínek hierarchického uspořádání ve smečce, je to on, kdo rozhoduje. Má právo - ba co víc - má povinnost si ta nejlepší sousta, označovat revír a zahánět vetřelce ( v případě potřeby i násilím). Celý revír je jen jeho. Tak může bez obav zničit „svoji“ pohovku nebo všechny boty rozkousat na kaši. Návštěva je jeho a on ji může podle libosti obtěžovat. Pokud by se měla jeho smečka vzdát, znamenalo by to neslýchanou drzost - a on ji může volat tak dlouho, jak dlouho bude chtít. A basta! On to dokonce musí udělat, protože jeho úlohou je držet smečku pohromadě. Je jen pochopitelné, že takové chování vyvolává u postižených majitelů psů pramálo nadšení, protože pes obtěžuje hosty i sousedy.
Jenže pro většinu takto postižených psů je uvedená životní situace stejně nepříjemná jako pro ostatní, protože jen malá část psů má svoji dominanci „vrozenou“. Ostatní psi jsou tak nuceni hrát roli, která jim nesvědčí a se kterou si nedovedou poradit. Co tím myslím? Většina psů hledá ve skupině bezpečí a jistotu a potřebuje vedení. To všechno jim může nabídnout hierarchické uspořádání smečky, do kterého se může zvíře zařadit - a v němž se může podřizovat. Šéf totiž má nejen práva, ale také povinnosti. Vůdce smečky musí smečku udržet pohromadě, musí organizovat lov, chránit teritorium a rozhodovat, kdy je třeba smečku bránit. To jsou ovšem situace, jež beznadějně překračují možnosti a síly většiny psů. Opravdové alfa-povahy se totiž nevyskytují nijak často. Ve skutečnosti jsou totiž velmi vzácné. Zbytek víceméně pseudo-dominantních psů je v nezáviděníhodné situaci. V jejich okolí prostě není nikdo, kdo by to dokázal lépe, kdo by mohl odpovědně převzít pozici vůdce. Udělá to, ale udělá to nerad.
To ale není zdaleka všechno! Na jednu stranu ukazují lidé svému psovi ( nechtěně), že je šéfem smečky, na druhou stranu mu (psovi) ale odpírají jeho práva a povinnosti, odmítají mu poslušnost a chovají se jako asociálové. No jestli tohle není nervy drásající situace!
Vidíte, že tady může pomoci jen vybudování žádoucího hierarchického uspořádání. Pes musí být podřízený (nikoliv otrocky podrobený) a musí být správně vychováván - v souladu s jeho potřebami a bez drilu a trestů. Psovi, který nás poslouchá, můžeme nabídnout mnohem víc. Může sbírat zkušenosti a zkušenosti mu přinášejí jistotu. A kdo je sebejistý, nemá důvod kousat ani se vztekat.

VŮDCEM PROTI SVÉ VŮLI
Jak už jsme se zmiňovali, existují p seudodominantní psi, kteří museli z donucení a vzhledem k okolnostem převzít roli vůdce smečky. Jednoduše proto, že zbytek rodiny je ještě méně vhodný stát se šéfem než samotný pes. Takoví psi jsou vděční, když jim sejmeme z beder tíhu jejich odpovědnosti. Svoji funkci převzali takříkajíc jen přechodně, jen jako zástupci. Jakmile se najde někdo, kdo to bude dělat lépe, tito psi svoji roli většinou bez problémů opět odevzdají. Musí být jenom přesvědčeni o tom, že nový šéf smečky je pro tuto roli dostatečně kompetentní.
Se skutečně dominantními psy je to většinou obtížnější. Ti totiž šéfem být nemusí, oni jím být chtějí. S tímto životním postojem se už rodí. Skuteční odborníci většinou rozpoznají alfa-štěňata již krátce po narození.
Vtip je v tom, že si řada majitelů vyhledává cíleně (i když nevědomky) právě taková štěňata. Lidé stále totiž věří, že by si měli vzít štěně, které k nim přiběhne jako první. Zcela nesmyslně jsou přesvědčeni, že si je takové štěně zamilovalo na první pohled. Kdo si myslíte, že je to nejodvážnější stěně, které přiběhne nejkratším směrem k nečekanému novému, i když je to třeba zájemce o koupi psa? Správně, je to dominantní štěně. Dobrá rada a důkladné informace předem mohou tedy pomoci i při výběru štěněte - a mohou nám později ušetřit hodně zlobení a chránit naše nervy.
Než se rozhodnete začít důsledně vychovávat dospělého psa a svrhnout ho z nejvyšší příčky vašeho hierarchického žebříčku - STÁÁÁT! Možná se právě pouštíte do boje s Johnem Jeanem nebo Mikem Tysonem! Tady můžete očekávat obranu a zarputilý protiútok. Nebo byste si troufli umravňovat Mikea Tysona, když se bude chovat špatně? Možná by se vašemu prvnímu pokusu jen vysmál. Pokud by ale zpozoroval, že trváte sveřepě na svém, určitě by použil své pádné pěstní argumenty, na které s nejvyšší pravděpodobností nestačíte. Se skutečně dominantními psy dopadnete nejspíš stejně.

RADA NAD ZLATO
Nejdříve raději vyhledejte opravdu dobrého profesora, který vám dokáže říci, kdo že se to na vás dívá z „věrných“ očí psa. Pokud je pes opravdové alfa-zvíře, můžete počítat s tím, že své výsostné postavení neopustí dobrovolně (což znamená, že ho neopustí bez boje.) Vždyť víte: Mike Tyson! Důsledky psího testu, kdo že se to lépe hodí na šéfa smečky, je většina lidí schopna jen špatně odhadnout. Proto raději včas zajistěte pomoc dobrého profesionála, který se zabývá výchovou psů, než abyste později museli hledat odborníka na chirurgii! Nemějte obavy, opravdových alfa-zvířat je ve skutečnosti pramálo. A to platí zvláště v případech, kdy vám pomůže zkušený profesionál s cíleným výcvikem vašeho psa. S odborníkem důkladně rozeberete situaci, výcviku se budete věnovat ve společných výcvikových hodinách a budete se soustřeďovat především na záludné každodenní situace - a zanedlouho budete s vaším psem tvořit dokonale sehranou dvojici.

M. Nováková

Svět psů 8/05