CAVALIER

Mnoho cvičitelů psů i kynologických výcvikových organizací doporučuje trhnout silně vodítkem, ovšem silné tažení nebo trhání za obojek se nepříznivě odráží na stavu páteře psa a může způsobit také vážné poranění dýchací trubice a jícnu.
Kromě toho se mohou objevit i další problémy s páteří. Pomocí ostnatých nebo stahovacích obojků, které bohužel stále ještě používají a propagují některé kynologické školy, se pes bohužel naučí jen to, že má surového majitele, a na způsobenou bolest reaguje instinktivně pokusem o útěk. Proto musíme takové metody zásadně odmítat jako týrání zvířat, protože údajné „úspěchy“ dosahované pomocí těchto prostředků bývají navíc jen krátkodobé.
Kdo z nás by chtěl mít psa, který jde pokorně, smutně a podřízeně shrbený u nohy jen ze strachu před bolestí nebo trestem?
Uzdičky nasazované psovi na hlavu jsou sice účinné, ale nehodí se pro každého.
U postrojů se tah rozloží na prsní svaly psa a pes bude i nadále táhnout ze všech sil, aniž by se pokusil jít spořádaně u nohy svého majitele.

Nenásilná metoda výcviku ovladatelnosti na vodítku
Pes by měl sám najít cestu nejmenšího odporu a dobrovolně jít spořádaně po našem boku! Abychom mu k tomu pomohli, najdeme si nějakou louku nebo prázdné parkoviště a psovi připneme k obojku vodítku dlouhé pět až deset metrů. Navíjející vodítko je nevhodné, takzvané stopovací vodítko je vyhovující jen v některých případech. Nejlepším řešením je šikovné kožené nebo nylonové vodítko a v případě nouze si můžeme pomoci i tím, že připevníme několik běžných vodítek za sebe. Nyní jdeme 15 až 20 kroků rovně a svého psa si jakoby nevšímáme. Na psa nemluvíme, nevoláme na něj ani ho nechválíme. Zůstaneme na okamžik stát - pes si svého majitele pravděpodobně nebude nijak všímat a bude i nadále čenichat prozkoumávat okolí. Pak poodejdeme zhruba v pravém úhlu směrem doprava dalších dvacet kroků. Čichání se najednou přeruší a pes musí z přinucení následovat svého majitele. Lehké trhnutí vodítkem není bolestivé, ale pro psa je nepříjemné, protože ho vytrhlo z jeho činnosti.
Na tomto cviku je nejdůležitější, že nepromluvíme ani slovo. Je úplně jedno, jak se pes zpočátku zachová, je jedno, jak se bude na vodítku kroutit nebo se do něj zaplete! Beze slova ho opět vymotáme.
Tímto způsobem projdeme ve směru hodinových ručiček několikrát čtverec o hraně dvaceti metrů.

Jak působí tento cvik na psa?
Dokud pes nedává pozor na svého páníčka nebo paničku, trhne to vždy lehce na krku nebo se zamotá do vodítka. Protože ho nikdo nehubuje, pes pochopí, že se na něj nikdo nezlobí, že ho také nikdo nechtěl trestat, ale že si za své nepohodlí a nepříjemnosti může sám. Logické řešení problému, které je i pro psa snadno pochopitelné, je jednoduché: pes sám je schopen jednat tak, aby se vyhnul trhnutí vodítkem i nepříjemnému zamotání do vodítka - jednoduše tím, že se soustředí na svého majitele. Pes se rychle učí z vlastních chyb a bude se jim pokoušet vyhnout!

Další postup
Čím více pes sleduje svého majitele, tím více majitel zkracuje vodítko. Pozornost psa ovšem majitel sleduje jen koutkem oka. Podobně jako zpočátku - ani teď nepadne ani slovo, psa nijak nepobízíme ani nevoláme! V této fázi bychom se měli vyhýbat také přímému zrakovému kontaktu. Cvik bychom měli trénovat dvakrát a ž třikrát denně, ale nikdy déle než čtvrt hodinky. Se štěňaty a mladými psy trénujeme vždy maximálně pět až deset minut, protože dosud nejsou schopni plně se soustředit.
Po několika dnech bude pes provázet svého pána spořádaně, sebevědomě a beze strachu - a sám od sebe se bude intenzivně soustřeďovat na to, aby následoval svého člověka. Pokud by se někdy mělo stát, že se pes vrátí ke svému zlozvyku, cvik ihned osvěžíme a pes si znovu uvědomí, jak se správně chodí na vodítku

Svět psů 8/04

Mnoho cvičitelů psů i kynologických výcvikových organizací doporučuje trhnout silně vodítkem, ovšem silné tažení nebo trhání za obojek se nepříznivě odráží na stavu páteře psa a může způsobit také vážné poranění dýchací trubice a jícnu.
Kromě toho se mohou objevit i další problémy s páteří. Pomocí ostnatých nebo stahovacích obojků, které bohužel stále ještě používají a propagují některé kynologické školy, se pes bohužel naučí jen to, že má surového majitele, a na způsobenou bolest reaguje instinktivně pokusem o útěk. Proto musíme takové metody zásadně odmítat jako týrání zvířat, protože údajné „úspěchy“ dosahované pomocí těchto prostředků bývají navíc jen krátkodobé.
Kdo z nás by chtěl mít psa, který jde pokorně, smutně a podřízeně shrbený u nohy jen ze strachu před bolestí nebo trestem?
Uzdičky nasazované psovi na hlavu jsou sice účinné, ale nehodí se pro každého.
U postrojů se tah rozloží na prsní svaly psa a pes bude i nadále táhnout ze všech sil, aniž by se pokusil jít spořádaně u nohy svého majitele.

Nenásilná metoda výcviku ovladatelnosti na vodítku
Pes by měl sám najít cestu nejmenšího odporu a dobrovolně jít spořádaně po našem boku! Abychom mu k tomu pomohli, najdeme si nějakou louku nebo prázdné parkoviště a psovi připneme k obojku vodítku dlouhé pět až deset metrů. Navíjející vodítko je nevhodné, takzvané stopovací vodítko je vyhovující jen v některých případech. Nejlepším řešením je šikovné kožené nebo nylonové vodítko a v případě nouze si můžeme pomoci i tím, že připevníme několik běžných vodítek za sebe. Nyní jdeme 15 až 20 kroků rovně a svého psa si jakoby nevšímáme. Na psa nemluvíme, nevoláme na něj ani ho nechválíme. Zůstaneme na okamžik stát - pes si svého majitele pravděpodobně nebude nijak všímat a bude i nadále čenichat prozkoumávat okolí. Pak poodejdeme zhruba v pravém úhlu směrem doprava dalších dvacet kroků. Čichání se najednou přeruší a pes musí z přinucení následovat svého majitele. Lehké trhnutí vodítkem není bolestivé, ale pro psa je nepříjemné, protože ho vytrhlo z jeho činnosti.
Na tomto cviku je nejdůležitější, že nepromluvíme ani slovo. Je úplně jedno, jak se pes zpočátku zachová, je jedno, jak se bude na vodítku kroutit nebo se do něj zaplete! Beze slova ho opět vymotáme.
Tímto způsobem projdeme ve směru hodinových ručiček několikrát čtverec o hraně dvaceti metrů.

Jak působí tento cvik na psa?
Dokud pes nedává pozor na svého páníčka nebo paničku, trhne to vždy lehce na krku nebo se zamotá do vodítka. Protože ho nikdo nehubuje, pes pochopí, že se na něj nikdo nezlobí, že ho také nikdo nechtěl trestat, ale že si za své nepohodlí a nepříjemnosti může sám. Logické řešení problému, které je i pro psa snadno pochopitelné, je jednoduché: pes sám je schopen jednat tak, aby se vyhnul trhnutí vodítkem i nepříjemnému zamotání do vodítka - jednoduše tím, že se soustředí na svého majitele. Pes se rychle učí z vlastních chyb a bude se jim pokoušet vyhnout!

Další postup
Čím více pes sleduje svého majitele, tím více majitel zkracuje vodítko. Pozornost psa ovšem majitel sleduje jen koutkem oka. Podobně jako zpočátku - ani teď nepadne ani slovo, psa nijak nepobízíme ani nevoláme! V této fázi bychom se měli vyhýbat také přímému zrakovému kontaktu. Cvik bychom měli trénovat dvakrát a ž třikrát denně, ale nikdy déle než čtvrt hodinky. Se štěňaty a mladými psy trénujeme vždy maximálně pět až deset minut, protože dosud nejsou schopni plně se soustředit.
Po několika dnech bude pes provázet svého pána spořádaně, sebevědomě a beze strachu - a sám od sebe se bude intenzivně soustřeďovat na to, aby následoval svého člověka. Pokud by se někdy mělo stát, že se pes vrátí ke svému zlozvyku, cvik ihned osvěžíme a pes si znovu uvědomí, jak se správně chodí na vodítku

Svět psů 8/04