CAVALIER

„Nebuď tak všetečný a prostořeký!“
Asi zůstane navždy hádankou, kde berou malí psi své neotřesitelné sebevědomí. To ovšem nic nemění na tom, že nás někteří malí a despotičtí psi někdy pokládají za pouhé dávkovače krmiva a průvodce při venčení. S takovými psy se pak na procházkách snadno dostáváme do nebezpečných situací.
Který z majitelů malých psů by neznal lehký náznak paniky, jež se ho zmocní, když se jeho maličká čivava drze a s hlasitým a vzteklým štěkotem vzpíná na vodítku, protože na druhém chodníku přes ulici zahlédne jiného psa o hmotnosti nejméně 35 kilogramů, kterému chce očividně dokázat, že proti dvoukilovému klubku odvahy nemá ani tu nejmenší naději.

Diplomaté
Zatímco nás zalévá studený pot a nestačíme si ho stírat z čela, vroucně si přejeme, aby měl druhý pes dostatečně vysoký práh vzrušivosti. Náš neposedný pes se mezitím pořádně nafoukne a hlasitě se dožaduje, jen abychom ho pustili na jeho protivníka. Naše prosebné „Ticho buď!“se zcela míjí účinkem: dokonce se zdá, že provokuje našeho drzouna k ještě odvážnějším provokacím.
Je jen dobře, že spousty velkých psů neberou své menší kolegy nijak vážně a projevují se u nich dokonalé diplomatické vlohy. Díky nim se snadno přenesou i přes troufalé výzvy k neférovému zápasu a úmyslně je ignorují. Často strpí dokonce i to, že je hlasitě štěkající pes obíhá a „nadává“ jim, aniž by cítili jakoukoliv potřebu se bránit.

Zbabělci
Bohužel zdaleka ne všichni psí obři se chovají podle pravidel vyhýbání se konfliktům. Někteří z nich berou hádavého trpaslíka jako vítaný podnět k tomu, aby si napravili své nedokonale vyvinuté sebevědomí, a snaží se malého drzouna ještě přetrumfovat. V takových okamžicích se náhle dramaticky obrátí celá situace proti našemu malinkému hazardérovi. Je-li chytrý a má dobře vyvinuté instinkty, ihned přestane provokovat a podřídí se, jakmile mu nejméně čtyřikrát tak velký pes ukáže hrozivě špičky svých zubů. Možná ho stejně velcí psi za normálních okolností vůbec nepustí ke slovu a už celé měsíce čekal na to, že bude konečně jednou silnější než protivník. Je-li ovšem náš malý přítel připraven podstoupit nějaké to riziko, rozhodně jím hrozivé chování druhého psa nijak neotřese. A v takové chvíli závisí jen na sociálním chování obou psů, zda se bude situace stupňovat. Někdy stačí pouze „verbální“ ostrá výměna názorů, při které dominantnější strana dokáže svoji nadřazenou pozici: někdy ale začnou lítat cáry - a to v pravém smyslu tohoto slova.

Jak se zachová majitel?
Majitel malého psa se v tomto okamžiku nachází v mimořádně choulostivé situaci. Jeho srdce mu samozřejmě radí odvážně spěchat na pomoc svému podléhajícímu čtyřnohému příteli, jeho rozum ovšem chápe, že taková reakce může být mimořádně nebezpečná - samozřejmě pro člověka. Bohužel nelze ani vyloučit, že útočící pes nezaměří své útoky také proti majiteli malého drzouna, pokud se majitel zamíchá do rvačky.
Proto je velmi obtížné dávat nějaké obecně platné rady, jak se zachovat v takto výbušných okamžicích… Jedno je ale každopádně jisté: žádný majitel psa by se neměl sám vystavovat nějakému nebezpečí. Dokonce ani v případech, kdy svého psa nadevše miluje, nijak ho to neopravňuje vystavit se nevypočitatelnému riziku.

Reakce závisejí na situaci
Jsme-li s oběma psy sami, rozhodně bychom neměli nijak zasahovat. Bez pomoci druhého člověka je jen velmi obtížné rvoucí se zvířata od sebe odtrhnout. V takových situacích je riziko pokousání opravdu vysoké. Jsou-li naproti tomu přítomni oba majitelé psů, existuje několik možností jak od sebe psy oddělit: Nejjednodušší bývá, pokud oba majitelé popadnou své psy za zadní nohy a oba rozčepýřené kohouty od sebe jednoduše odtáhnou. Každý by měl samozřejmě popadnout svého psa - a rozhodně by se neměl dotýkat zadních nohou cizího psa. Nikdy bychom neměli psy tlouci nebo do nich dokonce kopat. Za prvé vzniká nebezpečí, že se psi náhle obrátí proti útočícímu člověku, a za druhé - takové chování jen zbytečně zostřuje celou situaci a probouzí ve psech jejich bojovnost. Rozhodně je rozumné nepokoušet se ani chytat psy za obojek, protože pak člověk snadno přijde k nějakému tomu kousnutí. Za žádných okolností by nás také nemělo ani napadnout, abychom zvedli vlastního psa do náruče, protože ho napadl větší pes. Pak bychom se totiž snadno mohli sami stát obětí dalšího útoku psa.
Dojde-li ke rvačce mezi psy a majitel útočníka je v nedohlednu, můžeme se pokusit postupovat následovně: postrčíme vlastního psa za sebe a pokusíme zapůsobit na cizího psa svými gesty a hlasem a udržet ho tak v bezpečné vzdálenosti. Jestliže se nám to nepodaří a psi se do sebe pustí, zpravidla toho už moc dělat nemůžeme.

Vyšetření psů
Po rvačce je třeba ihned nechat oba psy důkladně vyšetřit. Psi si mohli ze rvačky přinést nějaká poranění, a proto jim musíme poskytnout první pomoc. Jde-li o větší rány nebo poranění, jaké nedovedeme jako laikové dobře odhadnout, měli bychom rozhodně vyhledat veterináře a poradit se s ním. Silné funění, chvění a apatie jsou příznaky šoku. Trpí-li pes uvedenými příznaky, měli bychom rovněž ihned vyhledat veterináře.
Pokud se nic nestalo, vyměníme si s druhým majitelem psa několik zdvořilých slov a pokračujeme v procházce. Vyhubovat psovi, když už je po všem, nemá vůbec žádný smysl.

Marc Jacquet

Svět psů 3/04