CAVALIER

Černé svědomí
Může se nám zdát, že pes má špatné svědomí a že v přírodě, že něco vykoná špatně, stydí se za to. Psi ale neznají dobro a zlo v lidském smyslu. Rozlišují jenom příjemné a nepříjemné věci. Dotek a chutné jídlo jsou jim skoro vždycky příjemné, strach a bolest naopak pociťují negativně. Proto se v budoucnu budou nepříjemnému vyhýbat a příjemné vyhledávat. Pes nevidí nic špatného na tom, že si vezme něco ze stolu, udělá loužičku na koberec po babičce nebo rozhryže nové čalounění.

Chyťte ho při činu!
Pokud chcete psa odnaučit zlozvykům, musíte ho především chytit při činu. Pes si nespojí pozdější trest se svým dřívějším prohřeškem. Jestliže ho při činu načapáte, zesilte na něj hlas a pevně jej uchopte za kůži na krku, případně psem zatřeste. Toto uchopení má pes spojeno se svou matkou, která ho rovněž při špatném chování chytla zuby za krkem.

- pes se naučí, že „loužička na koberci bolí“, a vyvaruje se opakování. Samotné vyčurání však jako špatné nechápe.
- Jak si ale vysvětlit podřízené chování a zkroušený postoj psa, který právě na koberec udělal loužičku? Pes ví, že jeho pán čurání na koberec nevidí rád, a snaží se ho uchlácholit, aby předešel hněvu a trestu.

Olizování
Jedním z nejpatrnějších gest usmíření je olízání pánových rukou nebo obličeje. Olizování začíná už v psím mladá, kdy vyjadřuje podřízené chování. Když jsou už štěňata dost velká a matka se je snaží odstavit, štěňátka ji olizují koutky úst a snaží se z ní dostat potravu. Olizování v dospělosti je pozůstatkem tohoto gesta a je to žádost o usmíření. Pes jím prokazuje respekt dominantnějšímu jedinci. Ve smečkách podřízení psi olizují svému vůdci obličej, naopak dominantní pes jenom zřídka olíže tvář jinému psovi. Podobně může pes olizovat obličej svému pánovi, který se ho snaží ukáznit. Jestliže je pes poté odměněn pamlskem nebo pohlazen, zvyšuje se šance, že pes olizování brzy zopakuje. Opravdu chcete toto chování podpořit?

Z knihy: Jak porozumět svému psovi
Napsal: David Alderton
České vydání vydalo Nakladatelství Junior, s.r.o., 2005