CAVALIER

Vývoj psího jazyka
Dorozumívání vlků a psů zahrnuje složité signály využívající postavení těla, uší a ocasu. Jedna z částí tohoto jazyka je instinktivní, jiným se naučí od své matky a sourozenců v mládí.
Šarvátky u štěňat jsou jenom naoko, přesto jsou mimořádně důležité, protože poskytují štěňatům příležitost naučit se psí etiketě v bezpečném prostředí. Ačkoliv štěňata můžou vypadat jako kdyby útočila, uvolněný postoj psa s ušima dopředu a skrytými zuby naznačuje, že ví, že mu nic nehrozí, že se tedy vůbec nejedná o při.
Přestože i dnešní psi v mnoha ohledech pořád připomínají, že jsou příbuzní vlků, význam jejich „slovníku“ se působením lidí změnil. Dovednosti potřebné v divočině k přežití nejsou v domácím prostředí tak nezbytné. Jiné, charakteristické pro dnešní psy, jim naopak vštípil jejich lidský pán, jako například štěkání, kterým pes upozorňuje na nebezpečí. Ale hlavními prostředky komunikace mezi psy, ať už mezi matkou a štěňaty nebo mezi dvěma dospělými psy, je řeč těla - způsob komunikace, který zůstal nezměněn po celé generace.

Komunikace čichem
Psi jsou stále šelmy, a i když už se neživí lovem, jsou značně závislí na svém čichu. V divočině jim to umožňovalo rozpoznat ostatní členy smečky a rychle reagovat na příležitost k lovu. U domácích psů je tato forma komunikace nejpatrnější při značkování teritoria. Psí čich však hraje důležitou roli i v jeho vztahu k ostatním psům už od chvíle, kdy poprvé ucítil bradavky matky při kojení.

Z knihy: Jak porozumět svému psovi
Napsal: David Alderton
České vydání vydalo Nakladatelství Junior, s.r.o., 2005