CAVALIER

Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi. Jde o často vyslovovanou frázi, jíž ale bývá stejně často špatně rozuměno. Myslím však, že dnes se už všichni shodneme na tom, že určité nehodnotné potraviny, které jedí naše děti, mohou ovlivňovat jejich chování. Mají tak vliv na schopnost soustředit se a učit se. Tyto potraviny jsou výsledkem našeho měnícího se životního stylu: čím rychleji se najíš, tím rychleji můžeš jít zpátky do práce vydělávat peníze. Jídlo musí být chutné, lehko skladovatelné a rychle hotové. Často to znamená, že je uměle dochucováno, má prodlouženou trvanlivost a v ideálním případě ho lze připravovat v mikrovlnné troubě.
Také psí potravu zasáhly revoluční změny a komerční výroba psího žrádla dnes představuje mnohamiliardový trh, vyjádřeno v jakékoliv měně. Pryč jsou dny, kdy pes se stravoval spolu s rodinou a jedl zbytky - dnes si majitelé psů mohou vybrat z nepřeberné nabídky psích lahůdek. Ale jak se dozvíme, která potrava je vhodná právě pro našeho psa? Kdybychom poslouchali výrobce, nabyli bychom přesvědčení, že právě jejich výrobek perfektně chutná každému zvířeti. Možná jsme už dokonce ochotni při¬pustit, že opravdu platí, že jsme tím, co jíme, ale uvažujeme v lidském měřítku. Stěží už tuto skutečnost vztahujeme na naše čtyřnohé miláčky. Oni vám nemohou jako lidé říct, že je po mléku bolí hlava; oni vám nemo¬hou jako lidé říct, že po granulích znervózní a začnou pociťovat vzrůstající agresivitu; oni vám nemohou jako lidé říct, že jím určitá potravina spouští alergickou reakci. Jen člověk je schopen dát si dvě a dvě rychle dohromady.
Od našich psů se adekvátní informaci můžeme dozvědět jedině pečlivým pozorováním jejich chování, zvlášť těsně po jídle a pití.
Následující příklad přesně dokládá, co mám na mysli. Ozval se mi velmi zkušený chovatel rotvajlerů a žádal mě, zda bych mu dokázal vysvětlit chování jednoho ze štěňat, které prodal do dospělého prostředí (žádné děti, přiměřený klid). Problém spočíval v tom, že se štěně, jemuž bylo asi dvanáct týdnů, vždy z ničeho nic rozběsnilo, lítalo po místnosti a chovalo se velmi agresivně, ať byl v jeho blízkosti kdokoliv. Chovatel spolu s manželkou rodinu navštívil a opravdu musel uznat, že chování mláděte není normální a naprosto se liší od projevů jiných psů, které až dosud vychoval. Noví majitelé postupovali podle veškerých instrukcí, které dostali, a dokonce měli k dispozici i videokazetu s ukázkami socializačních stadií štěněte - sžívání se s novým prostředím, výcviku a podobně.
Chovatel tvrdil, že jak s povahou psa, tak s novými majiteli je všechno v pořádku. Protože jsem ho dlouhá léta znal, jeho úsudku jsem věřil. Navrhl jsem mu tedy, aby mi rodina přivedla psa ukázat. Setkání se měl zúčastnit i chovatel s manželkou.
Přišli všichni: panička, paniček, prarodiče, chovatel, jeho žena a to nejhezčí štěně rotvajlera, jaké jsem kdy viděl. Byl to velice sebevědomý a namyšlený mladý pes, ale nezaznamenal jsem ani jeden předem avizovaný projev dominantního chování, jež jsem na základě informací o jeho agresivitě očekával.
Když jsem ho zavolal, ihned přiběhl. Choval se nenucené, téměř vesele, ale s patřičným respektem (držel hlavu nízko, vyhýbal se očnímu kontaktu). Požádal jsem majitele, aby ho přivolal zpět, ale zároveň jsem štěněti bránil v uposlechnutí rozkazu. Nejprve se vzpouzelo a táhlo, pak ale na fakt, že jsem ho omezoval, zcela rezignovalo a ani se ke mně jako k původci problému nechovalo agresivně. Začal jsem si s ním hrát a obrátil jsem ho na záda. Přidržel jsem ho na nich asi třicet vteřin. Opět nejprve chvíli bojoval, aby se mohl postavit na všechny čtyři, pak ale zůstal ležet zcela pasivně. Tyto projevy mne jasně ukázaly, že se nejedná o přehnaně dominantní, ale přátelské a důvěřivé štěně.
Dalších deset minut jsme si povídali s majitelem psa o jehozkušenostech, během nichž mu štěně usnulo u nohou. V těchto chvílích jsem popi¬sované chování vůbec nedovedl vysvětlit. Jediným důkazem, který snad dokazoval, že pes je schopen chovat se tak, jak mi všichni tvrdili, byla několikacentimetrová tržná rána na majitelově ukazováčku, jež si podle mého názoru zasluhovala několik stehů.
V okamžiku kdy jsem se chystal přiznat svoji prohru, začalo štěně šku¬bat předníma nohama - nepravidelně, spíše spasmicky, jako by ho obtěžovala moucha. Pak se probudilo a začalo si ohryzávat tlapky a nohy, Během několika minut už běhalo po ordinaci, vrčelo a chňapalo po komkoliv, kdo se mu připletl do cesty. Za povšimnutí pak stála spousta agre¬sivních výpadů směřovaných proti sobě samotnému, zvláště vůči nohám.
V tu chvíli už jsem věděl, že psa krmí čtyřikrát denně a složení stravy nebylo změněno od chvíle, kdy si ho noví majitelé převzali od chovatele a kdy přestal pít mateřské mléko (dlužno dodat, že chovatel tutéž stravu úspěšně podával i ostatním štěňatům z předchozích vrhů). Nicméně jsem usoudil, že příčina problému bude dietetického původu. Neklid a okusování nohou jsou typické příznaky při alergických reakcích. Dalšími dotazy jsem zjistil, že problematické chování se začíná projevovat vždy zhruba dvě hodiny po jídle a pokaždé má ten samý průběh. Nejprve se objeví záškuby nohou...
Dietetická změna odhalila, že tohle štěně už nedokázalo vzdorovat -i když zpočátku to jeho organismus ještě zvládal - určité složce potravy. Během čtyřiadvaceti hodin bylo po problému.

Z knihy: Proč můj pes…?
Napsal: John Fisher
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v r. 2004

Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi. Jde o často vyslovovanou frázi, jíž ale bývá stejně často špatně rozuměno. Myslím však, že dnes se už všichni shodneme na tom, že určité nehodnotné potraviny, které jedí naše děti, mohou ovlivňovat jejich chování. Mají tak vliv na schopnost soustředit se a učit se. Tyto potraviny jsou výsledkem našeho měnícího se životního stylu: čím rychleji se najíš, tím rychleji můžeš jít zpátky do práce vydělávat peníze. Jídlo musí být chutné, lehko skladovatelné a rychle hotové. Často to znamená, že je uměle dochucováno, má prodlouženou trvanlivost a v ideálním případě ho lze připravovat v mikrovlnné troubě.
Také psí potravu zasáhly revoluční změny a komerční výroba psího žrádla dnes představuje mnohamiliardový trh, vyjádřeno v jakékoliv měně. Pryč jsou dny, kdy pes se stravoval spolu s rodinou a jedl zbytky - dnes si majitelé psů mohou vybrat z nepřeberné nabídky psích lahůdek. Ale jak se dozvíme, která potrava je vhodná právě pro našeho psa? Kdybychom poslouchali výrobce, nabyli bychom přesvědčení, že právě jejich výrobek perfektně chutná každému zvířeti. Možná jsme už dokonce ochotni při¬pustit, že opravdu platí, že jsme tím, co jíme, ale uvažujeme v lidském měřítku. Stěží už tuto skutečnost vztahujeme na naše čtyřnohé miláčky. Oni vám nemohou jako lidé říct, že je po mléku bolí hlava; oni vám nemo¬hou jako lidé říct, že po granulích znervózní a začnou pociťovat vzrůstající agresivitu; oni vám nemohou jako lidé říct, že jím určitá potravina spouští alergickou reakci. Jen člověk je schopen dát si dvě a dvě rychle dohromady.
Od našich psů se adekvátní informaci můžeme dozvědět jedině pečlivým pozorováním jejich chování, zvlášť těsně po jídle a pití.
Následující příklad přesně dokládá, co mám na mysli. Ozval se mi velmi zkušený chovatel rotvajlerů a žádal mě, zda bych mu dokázal vysvětlit chování jednoho ze štěňat, které prodal do dospělého prostředí (žádné děti, přiměřený klid). Problém spočíval v tom, že se štěně, jemuž bylo asi dvanáct týdnů, vždy z ničeho nic rozběsnilo, lítalo po místnosti a chovalo se velmi agresivně, ať byl v jeho blízkosti kdokoliv. Chovatel spolu s manželkou rodinu navštívil a opravdu musel uznat, že chování mláděte není normální a naprosto se liší od projevů jiných psů, které až dosud vychoval. Noví majitelé postupovali podle veškerých instrukcí, které dostali, a dokonce měli k dispozici i videokazetu s ukázkami socializačních stadií štěněte - sžívání se s novým prostředím, výcviku a podobně.
Chovatel tvrdil, že jak s povahou psa, tak s novými majiteli je všechno v pořádku. Protože jsem ho dlouhá léta znal, jeho úsudku jsem věřil. Navrhl jsem mu tedy, aby mi rodina přivedla psa ukázat. Setkání se měl zúčastnit i chovatel s manželkou.
Přišli všichni: panička, paniček, prarodiče, chovatel, jeho žena a to nejhezčí štěně rotvajlera, jaké jsem kdy viděl. Byl to velice sebevědomý a namyšlený mladý pes, ale nezaznamenal jsem ani jeden předem avizovaný projev dominantního chování, jež jsem na základě informací o jeho agresivitě očekával.
Když jsem ho zavolal, ihned přiběhl. Choval se nenucené, téměř vesele, ale s patřičným respektem (držel hlavu nízko, vyhýbal se očnímu kontaktu). Požádal jsem majitele, aby ho přivolal zpět, ale zároveň jsem štěněti bránil v uposlechnutí rozkazu. Nejprve se vzpouzelo a táhlo, pak ale na fakt, že jsem ho omezoval, zcela rezignovalo a ani se ke mně jako k původci problému nechovalo agresivně. Začal jsem si s ním hrát a obrátil jsem ho na záda. Přidržel jsem ho na nich asi třicet vteřin. Opět nejprve chvíli bojoval, aby se mohl postavit na všechny čtyři, pak ale zůstal ležet zcela pasivně. Tyto projevy mne jasně ukázaly, že se nejedná o přehnaně dominantní, ale přátelské a důvěřivé štěně.
Dalších deset minut jsme si povídali s majitelem psa o jehozkušenostech, během nichž mu štěně usnulo u nohou. V těchto chvílích jsem popi¬sované chování vůbec nedovedl vysvětlit. Jediným důkazem, který snad dokazoval, že pes je schopen chovat se tak, jak mi všichni tvrdili, byla několikacentimetrová tržná rána na majitelově ukazováčku, jež si podle mého názoru zasluhovala několik stehů.
V okamžiku kdy jsem se chystal přiznat svoji prohru, začalo štěně šku¬bat předníma nohama - nepravidelně, spíše spasmicky, jako by ho obtěžovala moucha. Pak se probudilo a začalo si ohryzávat tlapky a nohy, Během několika minut už běhalo po ordinaci, vrčelo a chňapalo po komkoliv, kdo se mu připletl do cesty. Za povšimnutí pak stála spousta agre¬sivních výpadů směřovaných proti sobě samotnému, zvláště vůči nohám.
V tu chvíli už jsem věděl, že psa krmí čtyřikrát denně a složení stravy nebylo změněno od chvíle, kdy si ho noví majitelé převzali od chovatele a kdy přestal pít mateřské mléko (dlužno dodat, že chovatel tutéž stravu úspěšně podával i ostatním štěňatům z předchozích vrhů). Nicméně jsem usoudil, že příčina problému bude dietetického původu. Neklid a okusování nohou jsou typické příznaky při alergických reakcích. Dalšími dotazy jsem zjistil, že problematické chování se začíná projevovat vždy zhruba dvě hodiny po jídle a pokaždé má ten samý průběh. Nejprve se objeví záškuby nohou...
Dietetická změna odhalila, že tohle štěně už nedokázalo vzdorovat -i když zpočátku to jeho organismus ještě zvládal - určité složce potravy. Během čtyřiadvaceti hodin bylo po problému.

Z knihy: Proč můj pes…?
Napsal: John Fisher
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v r. 2004