CAVALIER

Co dělat se psem, který je sice doma hodný a poslušný, venku je ale zcela nezvladatelný a chová se jako utržený ze řetězu?

V praxi se u psů nejčastěji setkáváme s problémy chování, které jsou způsobeny dominancí psa. A takové problémy zpozorují majitelé většinou pozdě. Uvedené problémy se ani zdaleka neprojevují jen agresivitou. Škála výrazových prostředků je podstatně širší.

Psi, kteří ustavičně štěkají, dokážou člověku jít pěkně na nervy. Štěká váš pes, když musí zůstat sám doma? Začne řádit, jakmile venku zaslechne nějaký zvuk? I jízda autem je pro něj záminkou k hlasitým „komentářům“? Tak s tím byste měli něco dělat. Prozradíme vám několik tipů a triků, které vám mohou pomoci znovu nalézt klid.

Studium harmonického souladu mezi majitelem a psem bývá z hlediska psychologie zvířat i lidí velmi poučné, často ale také obveselující. Již samotná volba psa, ještě více však pozdější vývoj vztahů mohou přinést velmi zajímavá zjištění.

Návštěva u chovatele psů nám může poskytnout celou řadu informací: Mimořádně důležité je, aby chovatel psa budil otevřený, sympatický a seriózní dojem. První zdání může samozřejmě také klamat. – Zásadně se ale musíme vyhýbat situacím, kdy bychom si koupili psa od chovatele, který působí na první pohled pochybným dojmem.

Jemné, ale definitivní odvykání. Hodně majitelů psů ztroskotá se svými snahami již při nácviku takzvané „ovladatelnosti na vodítku.“ Pokud se pes příliš opírá do postroje a táhne, je to vysilující a nezdravá záležitost, a proto bychom si jako jeden z prvních výchovných cílů při výchově psa měli stanovit, že mu tento zlozvyk zošklivíme.

V soužití psů s lidmi musí obě strany dodržovat stanovená pravidla. Nejzákladnějším předpokladem pokud možno nestresujícího soužití je takzvaný „základní výcvik“ psa. Koneckonců rodinného psa si přece chceme brát pokud možno všude s sebou.

Zima je tady – a s ní také nepříjemně nízké teploty, které nás nijak zvlášť nemotivují k delšímu pobytu ve volné přírodě. My lidé ale máme možnosti obléci se podle počasí a čelit tak úspěšně i nečasu a nepohodě. Co ale dělají psi? Mohou se díky své srsti zdržovat bez problémů pod širým nebem, nebo přece jen potřebují pletený kabátek? Pokusme se najít odpovědi na tyto a další otázky, s nimiž se střetáváme s našimi psy v zimě

Jak známo – darovanému koni na zuby nehleď. Tuto starou lidovou moudrost byste si ale rozhodně neměli brát k srdci u svého psa. Je úplně jedno, zda jste psa dostali darem, nalezli, nebo koupili za drahé peníze…pravidelná kontrola zubů a ústní dutiny je nutná z mnoha důvodů.

Zavřít oči a do toho! Pro psa je to snadné. „Vidí“ svět stejně nosem – tak intenzivně a trojrozměrně. Náš lidský nos se mu ani zdaleka nevyrovná.

Majitelé starších psů to dobře znají: Jsou dny, kdy je jejich stárnoucí pes hravě předběhne i na dlouhé trati a skotačí po louce jako bujné a rozpustilé štěně. A jindy mají o svého psa strach. Na první pohled je zřejmé, že každý krok je pro ně těžký a vůbec nemají chuť jít na procházku nebo si dokonce hrát. Mohou u nich nastat potíže s krevním oběhem a objevují se tiky. Ale projevy stáří většinou nenastupují znenadání. Zpočátku mívá pes většinou dobré dny, i když bolístek s pokračujícím stářím pomalu přibývá.

Vyvážená výživa štěňat hraje roli, kterou bychom neměli podceňovat. Široká škála závažných onemocnění, která již později nelze napravit, může být způsobena nesprávnou výživou rostoucího psa.

Správná výchova a výcvik psů – to nejsou žádné čáry. Vše je založeno na několika stále se opakujících osvědčených receptech.

Asi všichni, kdo kdy měli co do činění se psy, dobře vědí, že nejlepší přítel člověka disponuje vynikajícím nosem a bezostyšně dává přednost pachům, jež jsou člověku nepříjemné, před příjemně vonícími esencemi. Nakolik však ovlivňují duši psa vizuální vjemy? Jak pes vidí své okolí?

Fenky mají vrozený mateřský instinkt. Ten zaručuje, že se dokážou o svá štěňata postarat – a to až na hranici vlastních možností. Z hlediska biologie chování zajišťuje vrozený mateřský pud zachování živočišného druhu. Napínavé to však bývá, když si položíme otázku, jak vlastně mateřský instinkt vzniká. Tak třeba jednoduchá rýma může zabránit tomu, aby matka přijala své děti!

Psi potřebují pohyb. To dnes přece ví každý. Jejich potřeba pohybu se značně liší podle plemene. Jen málokdo však ví, že samotný pohyb nestačí. Psi potřebují také duševní úkoly. Ovšem právě inteligentní psi trpí často nedostatkem vhodné činnosti. A to může mít špatné následky – počínaje zničeným košíkem na spaní až po vážná onemocnění

Mám radost! Až dosud jsme se hrdinně oháněli tím, co my lidé děláme všechno špatně při výchově psů. Vydejme se tedy nyní konečně k novým břehům a podívejme se, jak to má probíhat správně mezi člověkem a psem.

cviku je naučit psa, aby na povel rychle vyběhl od naznačeného prostoru. Tohoto cviku používáme při výcviku, kdy je nutno poskytnout psu odpočinek, rozptýlení proběhnutím a k vykonaní potřeby.

Poloviční porce? Všetečný hryzal? Takovým poznámkám se mohou majitelé sebevědomých psů jen uštěpačně ušklíbat … Kdo věří tomu, že nemusí brát vážně psa, který váží jen něco mezi dvěma a deseti kilogramy, ten se opravdu mýlí. Pod drobnou mozkovnou se často skrývá gigantické ego, jež je schopno pustit se bez váhání do křížku s dospělou německou dogou.

Dalo by se říci, že jsem vyrůstala s ovčáky. Moji rodiče měli ovčáky vždy. A ti se samozřejmě cvičili na kynologickém cvičišti. Naši psi poslouchali na slovo. Nejen mého otce, ale také mne a matku. Ale byli také trošku nudní. Zdálo se mi, že příliš mnoho spontánního jednání u nich nenacházím. Fungovali tak nějak až příliš dokonale.

Hodí se pes k vašemu způsobu života? Stovky let trvající domestikace psa poznamenala a připoutala jej k člověku. „Jeho“ pán je vše, co má: živitel, průvodce, rodina. Proto každý, kdo si chce psa pořídit, by si měl uvědomit, že pes vyžaduje spoustu práce, času i peněz. Musíme jej vychovávat s láskou a starat se o něj tak, aby se cítil dobře.

I dnešní psi jsou smečková zvířata, stejně jako jejich prapředek vlk. Vlci se musí mezi sebou dorozumívat, aby mohli sladit svůj útok na kořist a rovněž aby vychovávali mladé. Stejné instinkty jsou patrné i u dnešních domácích psů, přestože do smečky zahrnují i svého lidského pána. Psi využívají různé části svého těla, aby se mohli mezi sebou dorozumívat. Tento komplexní jazyk se učí už od narození.

Psi používají zrak na potvrzení zpráv získaných od ostatních, bystřejších smyslů. Pohyb vidí zřetelněji než lidé a vidí i tam, kdy bychom my řekli, že je úplná tma. Na druhou stranu rozlišují daleko méně barev než lidské oko. Psi podobně jako lidé používají oči na vyjádření emocí, i upřený pohled může mít svůj význam.

Psi slyší zvuky vyšších kmitočtů, slyší na větší vzdálenost a dokážou zvuk přesněji lokalizovat, prostě slyší daleko lépe než lidé. Často se stává, že pes uslyší návštěvníka dlouho předtím, než zazvoní u dveří. Jejich citlivý sluch se jim v minulosti hodil hlavně při lovu.

Pes miluje společnost a neměl by mít problém se zabydlováním v nové domácnosti. Bude se snažit komunikovat s vámi jako se sobě rovnými jak prostřednictvím zvukových signálů, tak řečí těla. Až porozumíte těmto signálům, odhadnete bez problémů i náladu svého psa.

Potřeba sociálního kontaktu domácích psů je obrovská. Vyhledávají společnost své smečky, kdykoliv je to možné. Někteří psi nejsou schopni se vyrovnat se samotou a mohou propadnout panice, opustí-li je jejich majitel.

Řeč těla a signály hrají významnou roli v životě psů. Používají totiž své tělo ke sdělení svých záměrů a pocitů stejným způsobem, jakým my užíváme zvuky a řeč. Ukazuje se, že tyto signály jsou převážně vrozené a instinktivní, přestože jejich účinnému a citlivému užívání se psi musí naučit. Psi užívají při svých kontaktech s lidmi podobné signály, jako když „si povídají“ mezi sebou. To však často vede k nedorozuměním. Ovšem lidé mívají rovněž sklony jednat se psy jako s jinými příslušníky svého druhu.

Psi mají dobrou paměť. Dobře rozeznávají lidi ve svém okolí a nadšeně je vítají, když se s nimi opět shledají. A to i po relativně dlouhé době. Nejčastěji bouřlivě vítají svého pána, když se vrátí domů, řidčeji se tak vítají s ostatními, když sami přijdou z procházky.

Žebrání je jeden ze způsobů, kterým psi usilují o přízeň svého pána. Obvykle je toto chování spojeno s jídlem, ale někdy může pramenit i z chybějící pozornosti. Psovi může chybět i tělesný kontakt, a proto se může snažit dotknout se svého páníčka aspoň přední packou.

Štěně se socializuje prostřednictvím vzájemných vztahů s matkou a ostatními členy smečky. Podobné metody, které používá matka vůči svému štěněti, může využívat posléze i jeho pán. Štěně takovému zacházení bude instinktivně rozumět a pozná, kdy se chová špatně.

Jedním z důvodů, proč jsou psi tak populárními kamarády, je jejich vnímavá povaha. Je poměrně jednoduché mezi pánem a psem navázat dialog. Tvoří to základ úspěšného výcviku. Většina psů se ráda zapojí a ochotně reaguje na pokyny svého pána. Je důležité, aby pes vždy zareagoval, když ho pán volá.

Štěně se zabydlí a zvykne si mnohem snáze než starší psi, protože mladý pes se ochotněji přizpůsobuje své nové smečce. Přesto je možné získat si důvěru i staršího psa a i on se může dobře adaptovat v novém prostředí. Vyžaduje to však mnohem více trpělivosti.

Psi mohou bydlet s jinými zvířaty, ale je důležité učit je to pozvolna. Zabráníte tak neshodám či vzájemným útokům. Pamlsek, pochvala, pohlazení může podpořit utváření dobrých vztahů mezi zvířaty, ačkoliv někteří psi se naučí pouze nevšímat si ostatních zvířat.

Jedním z hlavních a nejpříjemnějších programů dne je pro každého psa jídlo. Většina dospělých psů dostává potravu dvakrát denně, ráno a večer, ale větší rasy často dostanou svou porci v jediném krmení. Nejdůležitější je pravidelnost: pes ji potřebuje, a pokud se s jídlem opozdíte, najde si vás a bude vás upomínat.

Pes se vždy bude snažit potěšit svého pána, ale nemusí vždy reagovat na povely dalších lidí. Stává se to, když ho necvičí pán, ale někdo jiný. Nejdůležitější zásadou dobré komunikace se psem je osvojit si neměnné postupy – nebudete tak svého psa mást.

Většina psů si s míčem hraje velmi ráda, zvlášť když si na to zvykli jako štěňata. Stejně rádi běhají, honí se spolu a aportují. Když si se psem hrajete, je to ideální chvíle pro upevňování vztahů s vaším psím kamarádem.

Plastový létající talíř se stal populární hračkou nejenom pro lidi v parku, stejně se zalíbil i psům. Disk tohoto typu může pomoci rozšířit znalosti vašeho psa o další povely, ale zároveň vylepší znatelně jeho i vaši kondici. Pes se při hře naučí povely Běž!, Chyť!, Přines! A Pusť! A zároveň poroste jeho zdatnost a vytrvalost.

Psi se hrou učí a platí to i při přetahování o hračku. Psy tato hra velmi baví a platí to hlavně o štěňatech. Je tomu tak částečně i proto, že si zkoušejí svou sílu a hra jim připomíná zápasení se sourozenci. Je velmi důležité určit jasná pravidla během hry, aby vše probíhalo, jak má, a nedošlo k nějaké nepříjemnosti

Nechoďte se psem ven bez vodítka, když si ještě nejste úplně jisti, že se k vám na povel určitě vrátí. Jinak můžete strávit hodiny marným hledáním, když se zaběhne, nebo může přijít na ulici k úrazu. Neštěstí nechodí jen po lidech, ale i po psech. Výcvik bývá obtížnější u plemen, která byla původně šlechtěna k honění a štvaní zvěře.

Pes může být rozrušený nebo vyděšený z mnoha důvodů. Důležité je, abyste rozeznali příčinu a abyste situaci co nejrychleji uklidnili. Pes může být vyveden z míry proto, že se bojí, má špatnou zkušenost, mohl mít nehodu či byl napaden jiným psem.

Jednou z nejnepříjemnějších stránek psí povahy je agresivita. Schopnost rozeznat její známky vám nejenom pomůže korigovat toto chování u vlastního psa, ale může vám pomoci včas ji poznat i u ostatních psů. Snáze se potom vyhnete nepříjemnostem a konfliktům a předejdete případné rvačce, která by mohla vašeho psa ohrozit. Můžete podniknout účinné kroky dříve, než konflikt vypukne. Důležitý je výcvik, musíte si být jisti, že máte kontrolu nad svým psem v každé situaci.

Málokterý pes zaútočí bez varování. Obvykle dává svůj záměr jasně najevo. Postavením těla, temným vrčením, polohou uší a ocasu, vyceněním zubů a zježenou srstí. Tím vším vám pes říká, že se chystá k útoku. Jestliže tato varování ignorujete, pes vás napadne.

Může se stát, že váš pes nebude chtít jít ven nebo se bude zdráhat jít na některá místa. Důvodem mohou být bolesti, pokud je nemocný, nebo může mít špatnou zkušenost spojenou s předchozí cestou. Mnozí psi velmi neradi chodí na pravidelné prohlídky k veterináři.

Někteří psi štěkají víc než ostatní, hlavně ta plemena, která byla vyšlechtěna ke hlídání. Některé malé rasy mohou být také velmi hlučné, některé naopak štěkají málo. I když existují situace, ve kterých může být štěkání užitečné, vytrvalé štěkání se může stát zdrojem konfliktů.

Existuje celá řada situací, ve kterých pes neví, jak má zareagovat, a řeč jeho těla je pak zmatená, je to směs známek agrese a nervozity. Toto se týká hlavně mladých psů, když se poprvé setkají s dosud neznámou situací nebo věcí.

Nejvíce ničí věci kolem sebe štěňata, ale s tímto chováním se můžeme někdy setkat i u starších psů. Kousání v mládí je normální, protože psům rostou zoubky. Může to ale být i skvělý způsob, jak přilákat pozornost svého pána. Zničení svých věcí jednoduše zabráníte, když psovi koupíte kousací hračky.

Jak pes stárne, jeho smysly se otupují. Hůř slyší i vidí, je méně pohyblivý. Mohou se přidružit i další problémy, například se může stát, že doma udělá hromádku nebo loužičku. Stárnutí se nedá zastavit, pravidelné kontroly u veterináře by vám však měly pomoci zvládnout příznaky stáří. Zvěrolékař vám také poradí, jak se o psího dědečka co nejlépe postarat.

Vzájemná komunikace není důležitá jenom pro udržování vzájemných vztahů. Pomáhá také psům vybudovat si silné vazby k ostatním členům skupiny, od kterých se naučí základy komunikace.

O tom, kdo bude ostatním „velet“, se rozhoduje v klubku štěňat téměř okamžitě po narození. Záleží na bradavce, kterou „vybojují“ při kojení. Ze stejné bradavky se štěně krmí po celou dobu kojení a to bude mít trvalý vliv na další vývoj každého štěňátka.

Štěkání pes využívá k různým účelům, mimo jiné i jako upozornění na potenciální nebezpečí a aby dal majiteli vědět, že něco potřebuje. Pomocí štěkotu udržují psi kontakt mezi sebou i na větší vzdálenosti. Frekvence štěkání je pro psy stejně důležitá jako pro nás slova.

Štěňata se obvykle odstavují v osmém týdnu. Tehdy také nejčastěji přicházejí do nové domácnosti. Štěně bude zpočátku smutné, protože bude čelit novému prostředí, neznámým pachům. Nedá se tomu zabránit, ale jeho zármutek můžete zmírnit tím, že vám chovatel dá s sebou domů deku z původního pelíšku, kde cítí pach matky a sourozenců

První vztahy mezi matkou a mláďaty budou mít podstatný vliv na budoucí komunikaci štěňat. Matka se obyčejně stará o své mladé sama, a to i tehdy, když žije se samcem. Má totiž obavy, aby samec nenapadl vlastní potomky. To se však nestává často.

Pro psy je úplně přirozené zanechávat za sebou značky, které upozorňují na jejich přítomnost v oblasti. Podobně se chovají téměř všechny volně žijící psovité šelmy, které při svých toulkách za kořistí soustavně značkují hranice svého teritoria.

Psi, kteří se potkají poprvé, si všímají postavení těla, výrazu, řeči těla a pachu. Pokud jsou majitelé kamarádi, mohou se psi už trochu znát prostřednictvím pachové stopy zachycené na jejich oděvu. Nelze zaručit, že psi spolu budou vycházet, ale setkání na neutrálních území by mělo pomoci předejít případnému konfliktu, protože nikdo z nich nebude považovat dané území za své.

Hlasový projev v kombinaci s řečí těla napomáhá jednoznačnému určení nálady psa. Přestože některé rasy jsou hlučnější a zvuky vydávají častěji než jiní psi, základní charakteristiky hlasu včetně kňučení a vrčení jsou společné pro všechny rasy.

Psi jsou velmi společenská zvířata a vyhledávají společnost svého pána nebo psího kamaráda. Výchova a šlechtění jednotlivých ras se odrazily mimo jiné v jejich povaze. Někteří psi jsou proto vhodnější do rodiny, jiní jsou naopak méně závislí na smečce. Většina psů však nemá ráda samotu.

I pes, který klidně leží, používá řeč těla, aby nám dal najevo své záměry. Podle polohy těla a zvláště nohou zjistíte, jestli pes odpočívá nebo pouze vleže čeká, až se mu začnete věnovat. Řeč těla je důležitá zvlášť u ras, kde byly výběrovou plemenitbou nebo jiným zásahem člověka, např. kupírováním, potlačeny ostatní způsoby komunikace.

Psi a hlavně štěňata jsou od přírody velmi hraví. Hra jim poskytuje příležitost k pohybu a pomáhá formovat vztahy mezi sourozenci. Jestliže je pes vychováván osamoceně, jeho pán musí na sebe vzít břemeno role náhradního kamaráda. Ačkoliv jsou nejhravější mladí psi, jejich starší příbuzní se často nenechají zahanbit a přes svůj věk projevují ze hry stejné nadšení.

Psi v průměru prospí přibližně 13 hodin denně, což představuje asi polovinu života, a na rozdíl od lidí hodně spí i přes den. Spánek, hlavně jeho nedostatek, také ovlivňuje chování psů.

Pes je, podobně jako jiné psovité šelmy, masožravec, ale má-li hlad, nepohrdne prakticky ničím. Pro vlka i jiné psovité šelmy je shánění potravy hlavní náplní jejich činnosti. Psi mohou být velmi vytrvalí, když hledají něco k snědku, a až překvapivě agresivní, mají-li pocit, že svou misku musí bránit.

V přírodě musí zvířata často bojovat s jinými o dostatek potravy. Jakmile si pes nějakou obstará, drží se jí zuby nehty. Pokud o ni přijde, nejspíš bude hlady. Takže motivace pro její udržení je velmi silná. Posedlost jídlem se zdá být veledůležitá a malí psi si často hlídají potravu před mnohem většími, silnějšími nebo výše postavenými jedinci.

Psi rádi spí v pohodlí – vyhledávají k odpočinku bezpečná místa se správnou teplotou. Tráví spaním dost dlouhou dobu, zejména ti starší. Ovšem nepotřebují nutně spát celou noc, jak od nich doma očekáváme. Obstarejte štěňatům a mladým psům něco, čím se mohou zabavit, když se vzbudí. Nebudou pak rušit ostatní členy domácnosti.

Psi se velmi neradi dělí o hračky, o jídlo nebo cokoliv, co jim patří. Zvlášť kosti se zbytky masa si vehementně brání, protože to není jen obyčejný pamlsek, ale zároveň i hračka. Pokud se mu pokusíte kořist vzít, pravděpodobně to povede ke konfliktu.

Chování psa, kterého něco bolí, může být nepředvídatelné. Když chcete pomoci zraněnému psovi, přistupujte k němu s velkou opatrností. Po nehodě může být pes v šoku podobně jako člověk. I ti nejposlušnější psi můžou v této chvíli pokousat pomocnou ruku.

Pro všechny savce je důležité udržet tělo v optimální teplotě. Teplotní čidla na těla dávají psovi ne vědomí, kdy se ochlazuje nebo zahřívá a kdy na to musí nějak zareagovat. Podobně jako lidé se i psi rádi vyhřívají na sluníčku anebo vyhledávají stín, aby se ochladili. Přehřátí nebo podchlazení může mít pro psa nebezpečné následky, takže vyhýbat se možným problémům je dost důležité.

Povaha psů, která se tak značně liší od povahy koček, je vede k vyhledávání lidské pozornosti. Pes používá různé způsoby, aby si vynutil pozornost svého pána. Nejzřetelnější je přímý dotek buď položením tlapky na jeho koleno, nebo vyskakováním

Psi jsou vyzbrojeni silnými zuby a čelistmi, které mohou způsobit vážná poranění. Následně se vyvinula řeč těla, jíž psi dávají najevo svému okolí své city a záměry. Tyto signály vysílají často i směrem k nám, lidem. Ovšem my je často ignorujeme nebo na ně neodpovídáme, protože dobře nerozumíme, co znamenají, nebo si je vykládáme chybně.

Lidé mají často sklon připisovat psům lidské city a pocity a často jim přisuzují špatné svědomí. Utvrzuje je v tom chování psa, který se snaží podřízeným postojem uchlácholit svého pána. Psi však neznají lidskou morálku a svědomí.

Chovatelé psů v Británii dostali před blížícími se Vánocemi důrazné varování, aby nekrmili své čtyřnohé miláčky čokoládou. Psí organismus není na trávení čokolády přizpůsoben jako lidský, a psům tudíž hrozí smrt na otravu čokoládou. Ročně v Británii v období Vánoc uhyne nejvíce psů jen proto, že se jim jejich paničky a páníčkové snaží "osladit život" čokoládou.

Já půjdu k její boudě a vezmu jí do náručí a budu jí hladit a ona se doufám uklidní... A jestli se vaši psy bojí taky doporučuju stejnou metodu...

Předkové našich psů, vlci, překonávali při cestě za potravou dlouhé vzdálenosti. Lidé cíleně vyšlechtili některá plemena, aby pro ně pracovala při pohánění ovcí nebo při nadhánění lovné zvěře, což předpokládá odolnost a vytrvalost. I naši domácí miláčci jsou potomci tvorů zvyklých trávit celý den na nohou, a to navzdory tomu, že jim většinou dostatek pohybu neposkytuje.

Důvodem samčího soupeření je možnost pářit se s hárajícími fenami na svém území. Výsledkem jsou štěňata – o ně se stará převážně matka, a to až do věku, kdy jsou schopna se připojit ke zbytku smečky. Mateřské pudy mají feny sice vrozené, ale podstatně lépe si vedou ty, které už získaly nějaké zkušenosti. Některé úkony, kojení a čištění štěňat, patří k instinktivnímu chování. Fena je může provádět, aniž se je musí učit. Po několika vrzích však získá mnohem větší praxi.

Vystrašení psi dávají své pocity dost výrazně najevo. Pokud se v situaci včas zorientujete, můžete předejít tomu, aby se pes nepolekal ještě více a nezačal v sebeobraně kousat. Někteří psi maskují svůj strach předstíráním sebejistoty a statečnosti, ale ve skrytu duše jsou stejně vystrašení jako ti, kteří utíkají. Je zavádějící, že někteří psi vydají množství signálů, jak procházejí různými stavy a emocemi. Pozorujte, jaká znamení dává pes ocasem, ušima i tělem. Pomůže vám to dešifrovat jejich signály a budete mít lepší představu o tom, co si pes myslí.¨

Přes rozmanitost vzhledu a velikosti jsou psi v zásadě stavění podle „standardu“, který je podobný u všech šelem. Psi jsou určeni k tomu, aby štvali, chytali, zabíjeli a požírali svou kořist. Mají základní znak šelem – velké tesáky. A přesto nejsou psi tak dokonalí masožravci jako například kočky. Psi si uchovali většinu stoliček na žvýkání a rozmělňování potravy.

Celkově jsou svaly nejrozsáhlejším orgánem psího těla. Ačkoliv šlechtění vneslo do tvarů těla a kostry velké změny, rozdíly ve svalstvu jednotlivých plemen jsou velmi malé

Kostru psa tvoří dva hlavní typy kostí. Jsou to kosti dlouhé (duté kosti jako například kosti končetin a páteř) a ploché kosti (lebka, pánev, lopatka). I když se základní tvar kostí od pravěku nezměnil, se podstatně u různých plemen liší kosti končetin. Představme si jen rozdíl mezi tělem jezevčíka a bernardýna! Příčinou odlišností jsou šlechtitelské záměry člověka ovlivňující délku a sílu kosti.

Podle tvaru lebky rozlišujeme tři základní typy psů. Jsou to: - Dlouholebí – dlouhonosá plemena jako kolie, afgánský chrt, dobrman a foxteriér. - Krátkolebí – krátkonosá, tuponosá plemena jako mops, buldok, pekingský palácový psík, King Charles Spaniel - Středolebí – psi patřící mezi uvedené dva krajní typy, např. ohaři, Kavalier King Charles Spaniel

Svým základním složením se oko psa velmi podobá oku lidskému, ale existuje zde několik odlišností, které znamenají, že pes má jiný způsob i rozsah vidění. Oko je rozděleno čočkou na dvě hlavní nestejné části. Tak, jak roste pes, narůstá z živné hmoty i čočka zavěšená v řasnatém tělísku, z něhož vystupují elastická vlákna.

Za šera vidí pes lépe než člověk proto, že sítnice jeho oka je z převážné části pokryta tyčinkami, které jsou citlivé i na slabý zdroj světla, a také proto, že vrstva odrážející světlo (tapetum lucidum), uložená pod tyčinkovými buňkami, odráží světlo nazpět. To pomáhá divokým psům lovit i ve špatných světelných podmínkách. Další pomůckou psů při lovu je skutečnost, že psi dobře vnímají i vzdálený pohyb. Nepohyblivé cíle postřehnou poměrně špatně, a to někdy vyvolává dojem tuposti některých jedinců.

Sluch a čich jsou dva nejrozvinutější smysly psa. Oba jsou lepší než u člověka a pomáhají psu při lovu.

O problému výživy jsme se již zmínili v souvislosti s možným kauzálním vlivem na psí chování. V uvedeném příkladu nebyla spojitost s výživou zcela zjevná, ale ve většině případů tomu tak je.

V předchozím příkladu jsme viděli, že pes nebyl za své chování trestán, pravděpodobně proto, že šlo o štěně. Kdyby se ovšem takhle choval starší pes, téměř jistě by trestu neušel. Majitel by trest aplikoval jako výchovnou metodu, aniž by se o ní radil s odborníkem. A s téměř stejnou jistotou mohu tvrdit, že v důsledku takového přístupu by se chování psa ještě zhoršilo. Člověk si zvykl používat trest a vytvořil z něj symptomatický nástroj výcviku, místo aby našel a odstranil původní příčinu problému.

Ve třetí kapitole budeme sledovat, jak se za poměrně krátkou dobu dra¬maticky změnily způsoby soužití psů a lidí a jaké problémy tyto změny našim psům způsobily. Kapitola se sice bude věnovat popisu změn pro¬středí a jejich vlivu na psy, ale zároveň bych v této souvislosti chtěl zdů¬raznit, abychom si uvědomili, jak se na nás psi stali závislými. Takže než se dostanete ke čtvrté kapitole, dozvíte se, jak tyto změny mohou ovliv¬ňovat chování psů.

Odpověď na otázku „Proč můj pes...?" je obvykle velice snadná - „Protože je to pes." Jak jsem již vysvětlil v úvodu, většina toho, co obvykle považujeme za problematické chování, je jen normální psí projev předve¬dený v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. - Můj pes právě někoho kousl! Ano, psi koušou, není-liž pravda? - Můj pes bez ustání štěká! Ano, psi štěkají, že ano? - Můj pes na mě vrčí, když se mu přiblížím ke žrádlu! Ano, psi vrčí, že? I oni si chrání potravu.