CAVALIER

Ovšem to, co vám budu povídat, přesáhlo meze mé fantazie a schopnosti strávit nestravitelné.
Tenkrát jsem jela z kterési psí sešlosti. Jak uz to bývá dobrým zvykem na takových akcích - sic našinec přijde na nové myšlenky, oblaží ducha i náladu - ale tělo poničí. A nikoliv zanedbatelně. V tomto případě i svršky, které v následujícím ději hrají svou nezastupitelnou roli. Jinými slovy, musím uznat, že jsem nevypadala zrovna salonně. Terénní bunda, kalhoty poznamenané událostmi a psími činy, věkem "pohodlné" botasky a na zádech ruksak. Podobně obnošená byla i moje osoba. Má drahá kavalírka, jindy voňavá a vílovitá, připomínala spíš vandráčka a blešivce. Ke všemu měla poněkud plesnivý odstín, neboť si svůj make-up vylepšila vyválením se v žabincové louži. Prostě jsme byly holky IN!

Přijely jsem tehdy do Brna vlakem. Je fakt, že mne měly trknout vlídné pohledy nádražních boveráků - že jako jsme jedné krevní skupiny. Ale to víte, únava a nedostupnost zrcadla zkreslí pohled na realitu.
Na další spoj domů jsme musely čekat asi hodinu. Večer byl příjemný, ještě svítilo sluníčko, tak co dělat v nádražní hale? Šly jsme si sednout ven. Spočinuly jsme na zídce, vedle mne čubinka, u čumáčku misku s vodou. Byly jsme pěkně utahané, tak nač se trápit - udělaly jsme si pohodlí. Prostě jsme se rozvalily. Čímž byla zřejmě dotvořena scenérie.

Najednou žbluňk! V prvním okamžiku jsem nechápala. Ale ta druhá chvíle, chvíle poznání, byla strašná! Kterýsi milosrdný člověk se slitoval nad "bezdomovkyní" a jejím žebravým pejskem a hodil do misky s vodou peníz! V takovém okamžiku průměrný člověk, nezvyklý žebrotě, propadá panice a zachová se jako......., no radši nejmenovat! Mne nenapadlo nic chytřejšího, než vyrazit za dárcem s dvacetikorunovým milodarem a snažit se mu peníz vrátit! (Chápete to!? Místo abych byla menší a ještě menší...) Pán mi dal jasně najevo, že ho nemám obtěžovat, už nic víc nedá a basta! A jen ať mne ani napadne se jej dotknout, babo jedna! A vůbec, ty peníze jsou pro pejska a ne pro tebe, asi se ti nějak daří, když jsi tak vypasená!!!...
Hrůza! Já stála, lapala po dechu a bylo mi moc nedobře. Lidé kolem podávali patřičné komentáře, raději neopakovat. Tak strašná potupa, ponížení a ostuda. Bože, chraň!

Pokud se domníváte, že už toho bylo dost - velký omyl! Neboť ono známé pořekadlo o kadibudce je stále aktuální!
A bylo ještě hůře! Houby hůře!! Ze všeho nejhůř!!!!
Netušíc, co činím, parazitovala jsem totiž v teritoriu jiného žebráka!!! Ten se spravedlivě a strašně rozčílil a jal si se mnou vyřizovat účty. Naštěstí jen verbálně...
Tady příběh končí. Žádný souboj s "kolegou" nenásledoval.

Ale i tak toho bylo dost!

P.S. Druhý den mi volala přítelkyně. Vše viděla a strašně se bavila! To chápu.

B.Fanfrdlová