CAVALIER

Kolem čumáku se mi občas zahemží štěňata, moje vnoučata. Moje manželka Hetty na ně dává pozor. Tedy, ona není moje jediná manželka, měl jsem partnerek spousty a když se to tak vezme, ani já nejsem jediný pes, kterého Hetty v životě měla. Žiji tu se svými dvěma dcerami, se zrzavou Barbar a černou Frídou, vnoučata jsou od BarBar. Říkal jsem Jí, že můžu mít klidně děti, fůru dětí, se svými vlastními dcerami, ale nechtěla tomu rozumět. Tak jela s BarBar na krytí někam do Tramtárie. Chachá, auto jim pak přivezla domů odtahovka na trakaři. Třeba mi to příště dovolí ...
Před pár týdny tu s námi žila ještě blenheimka April, stejně stará jako já. V neděli večer se jí udělalo moc špatně a Oni s ní jeli k Veterináři. Když se vrátili, řekla Ona: "Tak už naší April nic nebolí".. Vrátili se bez April, ale proč Ona potom celou noc plakala, když April už nic nebolí? April asi zůstala u Veterinářů. Veterináři nejsou špatní, klidně bych s nějakým bydlel, ale jeden si musí dávat pozor, aby ho moc často nepíchali do zadku.
Asi jsem na chvilku usnul. Zdálo se mi, že mi April seshora mává packou: "HafHaf, Rico, je mi tu dobře a nic mě nebolí."
"HafHaf, April, já za tebou nepůjdu. Chci zůstat s Ní."
"Nevyrušuj, Ricardo, všechno je v pořádku a nic se neděje.", řekla mi Ona. Já přece vím, že je všechno v pořádku.

Se svolením Ricarda Pamedny zaslala Jana Kühnelová