CAVALIER

Za chvilku procházel kolem nás bílý pudlík. Podíval se na svého pána, co tomu říká, pán mlčel. Jelikož psík nebyl na vodítku, přiběhl až k nám. Mladý pejsan začal okolo nás poskakovat, chtěl se přidat k psím hrátkám. Ludvík zanechal hraní a pozdravil ho jak se sluší a patří. Očichávali se a jako by si něco povídali.

Vše bylo v pohodě až do okamžiku, kdy si pudlík chtěl blíže prohlédnout Roxiho. To neměl dělat. Ludva se zamračil a zavrčel: "Roxi je malý a bojí se, nech ho být!" Mladý pudlík však nepřestával s očicháváním a zkoumáním Roxiho. Ludvík se rozčílil, důrazněji zavrčel - nic. Poté začal vrčet, štěkat a pudlíka zahnal dva metry od nás. To prý stačí, usoudil. Potom se hned vrátil a zjišťoval, zda je Roxi v pořádku. Měl starost, zda mu něco není.

S milou paní jsem si povídala, až jsme došly k našemu domu. Rozloučily jsme se. Roxi nechtěl poslechnout a odejít se svou paničkou: "Víš co, já tě tu nechám, běž si s Ludvíkem domů, ať se o tebe postará.", povídala paní: "Ludvo, vem si ho s sebou". Kluci se koukli na sebe, pak na nás a vyrazili k domovu. Roxi stále na paničku nereagoval a pak se trochu zlobil, když k němu došla. S příslibem příštího setkání a další psí zábavy si odnášela Roxiho pryč. Ludva chvíli seděl u vchodových dveří dívajíc se za nimi a nechápající, proč tak skvělý kamarád musel odejít.

Jana Pěnkavová a Ludvík Prokopská hvězda