Jednoho dne jsme pro rodiče na vesnici odvázeli pejska z útulku a museli ho den nechat u nás doma. Pejsek si na nás za tu chvíli strašně zvykl, za své vysvobození nás miloval (a miluje dodnes) a u rodičů pak týden žalostně naříkal. Takže následoval i pláč můj: "Co asi dělá Filip, bééé, béééé, mu je po mně smutno, bééé, bééé, a vůbec, já chci taky psa!". Manžel to statečně snášel asi měsíc a poté pravil: "Prosím tě, už se to s tebou nedá vydržet, tak si nějakého psa pořídíme. Ale musí to být pes, fenu do bytu nechci za nic na světě." Já jsem se okamžitě vrhla na atlas psů, abych si vybrala to prostě nejúžasnější plemeno. Kavalír vyhrál na celé čáře. Ještě ten samý den jsme volali chovatelce do Olomouce, která štěňátka nabízela a jeli se na hafáčky podívat. Jenze ouha - pejskové jaksi nebyli, jen jedna fenečka. Nádherná tricolorka Karinka. Manzel neochvějně trval na svém, že fenečku ne a jelo se domů. Jenže když se ženská jednou pro něco rozhodne...... upírala jsem na něj své smutné oči a slibovala: "Já uz nebudu chtít novou kuchyňskou linku, nebudu chtít novou sedačku do obýváku, budu s Karinkou chodit ven, do postele nám nikdy nepoleze, ani o ní nebudeš vědět, všechno udělám, jen mi ji nechej, bůůůů, bůůůů, já už asi nikdy nebudu veselá, bůůů, bůůů...." Manžel nemohl jinak, než podlehnout.
A jak to u nás vypadá po třech letech? Manžel Karinku miluje víc než mně a děti, mazlí se s ní, muchtá ji, říká ji tak krásně, že někdy až žárlím, nedá na ni dopustit, a když někdy Karince řeknu: "Kari, nevěř mu, on tě vůbec nechtěl!", tak tvrdí, že to není žádná pravda. A že Karinka nikdy nepůjde do postele? Jen jsem odjela v létě s dětmi na 14 dní na tábor, hned si ji nastěhoval do postele místo mě a já se pak musela hodně snažit se tam znovu propracovat! A tu novou sedačku a linku máme taky.
Teď, když se Karince narodila štěňátka - tři kluci a jen jedna bílo hnědá slečna - se situace opakovala a já opět spustila: "Karinka je tvoje, ty jsi mi ji odloudil, já chci svého psa a Nelinku si necháme a bude jen moje." Dva měsíce jsem ho přesvědčovala, nez svolil, a hádejte, jak to u nás asi zase dopadne?!
H.Tomášková