CAVALIER

Naše holky akvárium v podstatě ignorují - nevoní, neutíká, nedá se kousnout, rybičky veškeré výzvy ke hře odmítají akceptovat... ...a vůbec je to ze psího pohledu jenom zbytečně velká studená věc, která překáží při lítání po bytě.
Tím víc nás ale překvapilo zuřivé vrčení, které se ozvalo z obýváku jednoho březnového večera. Fidži seděla před akvárkem a "vystavovala". "Blaf, grrrrrrr....., gr.........., blaf, ňaf...."... neustále nadávala jednomu jedinému kousku skla. Pohled to byl úžasný, na loveckých zkouškách by stoprocentně uspěla už svým dokonale nehnutým, leč viditelně napjatým postojem s jednou tlapkou elegantně nakročenou, aby nevyrušila svou plánovanou kořist a mohla bleskurychle vystartovat... Pak vyskočila, opřela se o skříňku, na které nádrž stála, a začala "tlapičkovat" cosi uvnitř. Tepve pak jsme zjistili, co ji tak rozčílilo - zevnitř na skle visel nadmíru spokojený ancistrus (sumeček) a obíral řasy. Sotva o kousek popojel, přestěhovala se i Fidžina, a když ancistrus nabral směr do hlubin akvária, začala pobíhat okolo akvária a zjišťovat, kam se ten podlý malý lotr poděl a kudy by se na něj dalo dostat. Co Fidži na sumečkovi tak strašně zaujalo, jsme přes veškerou snahu nedokázali odhalit; veškerý zbytek nádrže totiž stále ignorovala.

Trvalo to skoro čtvrt hodiny a snad by tam Fidži poletovala celý večer - ale to už jsme se skutečně nevydrželi smát potichu a řehot bohužel kavalírku vyrušil z loveckého nadšení. Uraženě se po nás podívala ("no to snad nemyslíte vážně, už jsem ho skoro měla, stačilo tááááákhle sáhnout packou... ...a kdyby tam nebylo takové to tvrdé, studené, hladké, co není vidět.... ...tak bych si s ním už mohla hrát...") a odešla trucovat do rohu gauče. Nicméně je jasno - feňulka je střelená taky a akvaristika u nás rozhodně nevyhyne. Vždyť... co by jinak holky lovily?

J.Mlnařík