CAVALIER

Holčička, která je mimochodem celá po mě, si přisedla k nějakému pánovi, který měl s sebou TR kavalírka. A hladila a hladila. A kavalírek držel a držel. Myslím, že už techdy jsem nabyla přesdvědčení, že pokud budeme mít někdy pejska, bude to zaručeně kavalír.

Léta plynula a k nám přibyl ještě chlapeček. Manžel už byl dostatečně zpracován a tak jen, co dětinky maličko povyrostly, začala jsem pokukovat po inzerátech s kavalírama. Náhoda tomu chtěla, abych si svého budoucího pejska našla opět na Mezinárodce v Mladé Boleslavi. Teda našla, ono to bylo trochu jinak. Potkala jsem tam chovatelku, jejíž fence se měla zrovna každým dnem narodit štěňátka. Byl to nejdelší týden v mém životě! Ale dočkala jsem se. Jak jen to bylo možné, vypravili jsme se celá rodina na návštěvu. Podotýkám, že jsme měli jasno v tom, že chceme BH pejska. Ve vrhu byli dva BH kluci. Ale co čert nechtěl, chovatelka dala manželovi pochovat malé TR klubíčko. A bylo rozhodnuto! Alespoň, že to byl pes.
Pejsek s honosným jménem ERIK ze Starého Dobrasa si u nás zvyknul okamžitě. Bylo to takové živelné stvoření. Rostl přímo před očima a nejen my a děti, ale všichni, co ho znali, ho milovali. Bohužel Erinek na osmi měsících utrpěl ošklivý úraz . Teď už je mu dobře a vesle dovádí ve psím ráji. A zodpovědně můžu prohlásit, že nikdo z nás na něj nezapomněl.

Jenže co dál? Všichni jsme byli smutní a utrápení ze ztráty milovaného kamaráda. Okamžitě jsem žhavila telefon k oné chovatelce. Bohužel tou dobou neměla TR pejska k odběru. Dala mi kontakt na další 3 chovatele, ale ti už bohužel TR psíka neměli. Takže jsme čekali dva měsíce, na další štěňátko. Garik se stal naším miláčkem. Celá rodina se na něj přímo upnula. Gariček si sice rychle zvyknul na nové prostředí, ale mě se zdálo, že je takový pořád smutný. Ne, že by mu s náma nebylo dobře, ale byl vidět rozdíl v chování, když byl jen s námi a potom, když byl ve smečce. Když byl se svými sourozenci, měl takový krásně veslý výraz. Tak bylo rozhodnuto. Ke Garinkovi k nám přibyl Hasánek. Malé BT klubíčko, jen o dva měsíce mladší. Byl sice roztomilý, ale příšerně líný. Při venčení vykonal vše potřebné a buch sebou do trávy. Gariček okolo něj skákal zhruba čtvrt hodiny,než Hasík uznal za vhodné se vůbec pohnout. Tato celá situace se opakovala den co den po dobu dvou týdnů. Teď je na tom Hasík tak, že když se rozeběhne, nikdo mu nestačí.

Dalo by se říct, že jsme byli kompletní smečka, ale moje srdíčko stonalo pořád po blenhaimkovi. Jenže manžel byl rázně proti. Dva psi jsou zkrátka v bytě až dost a basta! Ale to bych nebyla já, abych nakonec nedosáhla svého. Protože jsem na podzim měla slavit kulaté narozeniny, začala jsem kout pikle už v létě. Poznámky typu: "Ještě jeden pes by se na gauč vešel" a "Ten pelech jsme jim koupili zbytečně velikej, ten je tak na tři kavalíry" se míjely účinkem.
Nasadila jsem střední kalibr: "Budu mít narozeniny, já nechci žádný zlato, já chci psa" a "Vždyť tu myčku zase tak hned nepotřebujem" a "Byl by na splátky" už maličko zabraly. Už to sice nebylo rezolutní NE ale pořád to bylo NE. Co teď? Pejsek už byl zamluvený (doufala jsem, že manžel nakonec svolí) a napůl domluvený termín odběru. Teď už byla každá rada drahá. Manžel byl stále proti a já smířená s tím, že to nejkrásnější štěně ve střední Evropě budu muset odvolat.
Nasadila jsem ten nejtěžší kalibr: "Víš, ty máš ten volejbal a já jsem se dala na výstavy. A jak víš, Hasík má předkus a Gariček nikdy nebude nejhezčí. A tohle štěňátko je prostě úžasný!!!!". A co myslíte? Konečně má moje dušička pokoj, protože mám i BH kluka. Jonáš je sice ještě malinkej, ale je to pěknej rošťák. Svou živelností nám všem připomíná Erička. Doufám, že až vyroste, bude úspěšně konkurovat ostatním pejskům na výstavách.

PS.: Naše Lucinka pořád stůně po rubínkovi. Pravda, ten nám ještě chybí do naší barevné bonboniéry, ale v tomhle případě už bychom se asi museli rozhodovat, zda tatínek a manžel, nebo další pes. A je pravda, že pes by nás asi neuživil. A tu myčku pořád ještě nemáme. I když....

Lenka Poláková