CAVALIER

Soutěžily sice v kategorii začátečníků, ale mně připadalo jejich vystoupení náramně profesionální. Kdybych nevěděla, kolik na tom bylo práce, zdálo by se, že si jen tak hopkají. Lucina si zdánlivě celou tu dlouhou, tříminutovou skladbu fenky nevšímala. Rozbíhala se do stran, zvedala paže, otáčela se a opět se vracela do středu basketbalového hřiště a naše malá jí pečlivě následovala, obíhala okolo ní, protahovala se jí mezi kotníky, když se Lucka ve zpomaleném tempu rozkročila a na závěr, kdy dcera klesla na kolena, jí Tofča s nadšením skočila do náruče.

Ozval se obrovský potlesk, Lucka se ukláněla na všechny strany a mně se zdálo, že takový aplaus neměla ani naše mistryně Evropy. Moderátorka s úsměvem komentovala podle ní neobyčejně zdařilý výkon a komise se chystala zvednout karty s číselným hodnocením, když tu k jejich stolu naběhla nějaká slečna a cosi důrazně porotě vysvětlovala. Mávala při tom rukama a ukazovala na Lucku a Tofínku. Hlavní rozhodčí pokrčil rameny a řekl pár slov moderátorce, která jen zavrtěla hlavou a do mikrofonu vysvětlila, že je tato nadějná dvojice ze soutěže vyloučená, protože nesplnila zadání - na taneční kreaci se nepodílela květina. Lucka popadla fenku a zmizela v zákulisí a já vyletěla ze sedadla a hnala jsem za ní.

Našla jsem je sedět v šatně na lavičce. Tofinka se tiskla k paničce nosem k její tváři a Lucinka měla v očích smutek celého světa. Jak bych jí ještě před chvílí nejraději přetrhla za tu pitomost, že si nevzpomněla na umělou růžičku, kterou si měla připnout do vlasů, tak jsem teď jen polkla a přisedla si k ní. Jednou rukou jsem tiskla Lucčino rameno a druhou hladila fenčino ucho. Dcera začala tiše vyprávět, jak ta závodnice, co informovala porotu o nesplnění soutěžní podmínky, na ní před vystoupením křičela; kam prý se hrne s takovým vořechem. Tady že neuspěje nikdo, kdo nemá alespoň border kolii nebo zlatého retrívra. To mrně, čímž myslela Tofinku, nebude z galérie ani vidět, natož aby si jich porota nějak víc všimla. Lucku svou nenávistí tak rozhodila, že si zapomněla kytičku v tašce.

„Nic si z toho nedělej, Moje,“ použila jsem přezdívku z Lucinčiných dětských let, „tančily jste s Tofi moc hezky, všem se to líbilo a měly jste největší potlesk z celé vaší kategorie.“

Dcera jen zavrtěla hlavou a já jsem věděla, že teď ze všeho nejvíc potřebuje koutek, kde by se mohla vyplakat.

Najednou se nám za zády zjevila moderátorka. S úsměvem přes celý obličej gratulovala Lucině k obrovskému úspěchu, protože, ač byla ze soutěže vyloučena, dostala s naprostou převahou cenu diváků - zájezd na Evropský šampionát tance se psem, který se bude konat příští rok v Bernu.

Koutkem oka jsem zahlédla závistí zelenou slečnu Chytrou, která s kolií odcházela z haly bez umístění a bez rozloučení. Nějak mi jí ani nebylo líto.