CAVALIER

Na chatě jsem jim dala k dispozici celou verandu, je červenec a ani v noci neklesne teplota pod patnáct stupňů, s tím, že jsem u dveří na noc rozprostřela noviny a přes den jsme nechávali otevřeno dokořán. Přes nízké schody mi Martin udělal plošinku z překližky; chechtal se jako blázen, že to tu budeme mít jako v domě s pečovatelskou službou, ale já jsem nechtěla, aby si štěndové namáhali bříška na schodech, prý by tak mohli mít pupeční kýly. Tomu jsem sice moc nevěřila, protože podle chytrých knih je dispozice pro kýly jakéhokoliv druhu vrozená, ale jistota je jistota.

Naše Tofínka byla s tímto uspořádáním velmi spokojená. Pečlivě očichala pelíšek, byl to ten samý, který měla pro miminka ve městě, zkontrolovala pevnost plošiny a … nastěhovala se Lucce do postele. Byla jsem z toho opravdu rozhozená a tak jsem zase hledala pomoc u pana Krále. Chvíli se bavil na téma - je to holka mazaná, nechce si zničit postavu - a pak mě ujistil, že je všechno v pořádku. Děti přikrmujeme mletým hovězím masem, za týden můžeme začít přidávat startovací granule a Tofi-Fee začíná s odstavováním. Hodně bychom jí pomohli, kdyby mimo krmení nosila nějaký obleček, aby na ní štěňata nemohla. Fenka si pak může s dětmi hrát a nebude neustále obtěžována jejich pokusy o cucání.

Poprosila jsem sousedku o vyřazené dupačky po jejím chlapečkovi, patřičně jsem je upravila a oblečená Tofča (ani se příliš nebránila, patrně pochopila, k čemu to bude dobré) začala děti vzdělávat.

První lekce byla opravdu kuriózní. Tofínka vzala děti k ohništi, kde na spálení čekalo pár loňských orobinců - doutníků a v mžiku z nich vyrobila malé Mikulášky. S hlavičkami obalenými chmýřím ťapkalo za pyšnou matkou na verandu šest strašidýlek, kde pak kýchali a frkali ještě dobrou hodinu.

Po polední pauze je svědomitá lektorka zavedla na kompost, kde jim předvedla, jak lehce lze získat množství lahůdek. To už jsem se cítila povinována zakročit. Tofču jsem plácla po zadku složeným časopisem a štěňata jsem odlákala na přední zahrádku, kde, jak jsem se mylně domnívala, jim nehrozilo žádné nebezpečí.

Snad ve vteřině byli oba kluci zamotáni do vzrostlého klemátisu a jejich sestřičky okolo tancovaly válečný tanec. Tofi Fee uraženě postávala na zápraží. Očima zelenýma nesouhlasem mi sdělila, že když jsem dovolila, aby se třetina vrhu oběsila v plamínku, ona že rozhodně nebude dělat záchranáře a odkráčela za Honzíkem na písek.

Vymotala jsem Smetánka a Mufínka z roští (malého Mufa jsem musela částečně z keře vystříhat zahradnickými nůžkami) a postavila jsem jim na trávníčku prolézačku z papundeklové krabice, do které jsem vyřezala různě velké otvory. Parta byla nadšená. Za hlasitého ňafání a vrčení se vrhali střemhlav do nitra bedýnky, ve vteřině jí zase opouštěli, tahali se za uši a ocásky, kvíleli nebo vztekle ječeli, to podle toho, jestli byli taháni nebo tahali a když jsem jim do krabice hodila zauzlovanou utěrku, neznala jejich radost mezí.

Rozum mi napovídal, že teď, když si děti hrají, bych mohla jít dělat něco užitečného, třeba okopat jahody nebo vyvázat rajčata, ale jako vždycky - z práce nebylo nic. Seděla jsem na schodech a pozorovala malé šelmy při nácviku dospělého chování.

Zrzavá Sušenka s obrovskýma očima je rozený vůdce smečky. První se vrhá do bitky a svojí váhou a dravostí si u ostatních vynucuje respekt. Velký Smetánek je její věrný pobočník. Kam se hne Sušenka, tam je i on. Dokonce i při spaní se k ní tulí a já jsem ráda, že si tuto dvojici vybral Radek. Budou se často vídat a tak jim nebude smutno.

Černo-zlatá Čokoláda je pravý opak své akční sestřičky. Než se k něčemu odhodlá, důkladně si to rozmyslí… a někdy z toho přemýšlení i usne. Známá pana Krále, která si jí u nás zamluvila, je invalidní a tak jsem přesvědčená, že jí rozvážná Čokoládka bude dobrou společnicí.

Zmrzlinka je ze všech holčiček nejmenší, ale to vůbec neznamená, že je odstrkovaná. Její rychlost je úctyhodná a žádné štěně jí nestačí, když se rozběhne po zahradě. Její budoucí majitel bydlí až v Terstu a mně už teď bolí srdce při pomyšlení, že jí pravděpodobně nikdy neuvidím.

Kafíčko a Muf jsou mí nejoblíbenější. Oba se náruživě rádi mazlí, derou se mi na klín jen se někde posadím a Mufínek se dokonce před mnou občas převalí na záda, aby si zajistil důkladné podrbání na bříšku. To je ovšem dost nebezpečné, bojím se, abych ho nepřehlédla. Tihle dva zatím páníčky nemají, ale já to teď neřeším. Teď si to užívám.

Lucka podala nějaké inzeráty a dokonce přihlásila naše štěňata na facebook, což mi tedy přijde pěkně praštěný, ale co, když jí to baví…

Štěňata se konečně unavila. Holky si ustlaly v krabici, Smetánek odpadl na cestičce a Muf, jak také jinak, se mi vysápal na klín. Přivírám oči před odpoledním sluníčkem a jedním prstem hladím malou hlavičku spokojeného štěňátka. Ještě máme čas, spoustu času.