CAVALIER

DOMA musí pes uposlechnout povely (příkazy i zákazy): Místo! Fuj! nebo Nesmíš! a mně osobně se velmi osvědčilo Ven!
A jak na to? MÍSTO - přivedeme-li si domů štěně, musí mít už připravený pelíšek (místo). Štěně do něj položíme a několikrát zopakujeme Místo. Hodný kluk(holka), místo. Pak štěně může zkoumat byt. Vždy, když se ukládá ke spánku nebo odpočinku, přeneseme jej na místo a zdůrazníme Místo, tak je hodný, místo. Časem, až štěně pochopí, co je Místo, učíme ho, že na toto slovo musí jít do pelíšku. Na uposlechnutí trváme i případným odnesením štěněte v náručí a zdůrazněním Místo!Zůstaň!
FUJ nebo NESMÍŠ - tyto povely se velmi vyplácejí při zabránění nežádoucí činnosti doma i venku. Tyto povely používáme kdykoliv, když pes dělá něco, co se nám nelíbí. Důležité je, abychom si pamatovali, co pes nesmí. To, co mu jednou zakážeme, nesmíme mu jindy dovolit, např. žebrat u stolu, lézt do postele, vrčet na pána ap. FUJ používám na takovou činnost, kterou pes nesmí nikdy (skákat na cizí lidi, žrát venku fujtajbly...) a NESMÍŠ na takovou činnost, kterou pes nesmí někdy, resp. momentálně (opřít si o pána tlapky, když má oblek...).
VEN - je zcela zvláštní povel. Používám ho na vyhození psa odněkud, např. z pokoje, z kuchyně při jídle nebo při vaření, když žebrá (pokud tam ovšem nemá místo - pak použít Místo!). Než pes pochopí, co to slovo znamená, musíme vždy nejprve vyslovit povel a pak psa vynést z místnosti. Pro rychlejší pochopení lze použít i jakýkoliv předmět, který dělá tlumený hluk (papuč, noviny, dlaň ap.) a plácat s ním za psa (ne psa!) a současně vyslovovat Ven! Později stačí ukázat příslušným směrem ven.

VENKU musí pes uposlechnout přivolání (Ke mně! K noze!), Fuj! i Nesmíš!, Zůstaň a čekej!, Sedni!, Volno!.
Přivolání - může být dvojí, za chůze a v klidu. KE MNĚ používáme vždy, když chceme, aby pes přišel k nám (připnout na vodítko, vzít do náruče...). Nejprve psa oslovíme a přidáme Ke mně!, můžeme si dřepnout nebo lehce tleskat či lákat na mlsek. Až pes přiběhne, ihned si ho před sebe posadíme a teprve PAK následuje odměna a pochvala. Když pes nereaguje, při oslovení zvýšíme hlas (ne už při povelu) nebo popoběhneme v opačném směru zájmu psa a voláme. Pokud nepřijde ani potom, musíme pro štěně dojít (ale netrestáme, jen ostře napomeneme), a nedáme odměnu. K NOZE použijeme při chůzi. Učíme na vodítku (tedy asi 1/2 ročního psa, který zná vodítko) tak, že se psem klidně jdeme, pak ho oslovíme a přidáme K noze! a vodítko přitáhneme k sobě současně s přisunutím psa levou rukou (vodítko je v pravé). Vodítkem nepovolíme vzdálení psa, ale nesmíme ho škrtit. Učíme tak dlouho, dokud pes nepochopí význam slova. Když máme jistotu, že ho zná, můžeme už jen opravovat. Pokud se pes vzdálí, velíme K noze! a o zlomek vteřiny později trhneme vodítkem (netaháme). Tento povel se vyplatí při přecházení cesty, při chůzi mezi mnoha lidma ap. Oba povely jsou velmi důležité, protože umožňují psu stále volný pohyb a nám zajišťují kdykoliv přivolání psa.
ZŮSTAŇ A ČEKEJ - tento povel se vyplatí při nákupech nebo kdekoliv tam, kde chcete, aby pes počkal. Učení není náročné, stačí psa uvázat před obchodem a zavelet Zůstaň a čekej! Zvládnutí povelu spočívá v tom, že pes klidně čeká, neštěká, nekňučí ani nevyje. Až pes tento povel skutečně zvládne, můžeme přidat Sedni a čekej! nebo Sedni! Zůstaň a čekej! Výsledek se liší jen v tom, že pes při čekání sedí (dobré u do- spělého psa bez vodítka).
SEDNI - toto je jeden ze základních povelů, který se využije i doma. Učíme od malička tak, že než dáme psovi jíst, držíme misku tak vysoko, aby do ní nedosáhl, ale aby cítil vůni a velíme Sedni! Většinou to stačí, protože výška misky (nebo mlsku) nutí psa zaklonit hlavu a tím si sedne. Pokud ne, klidně druhou rukou mírně zatlačíme na záď psa až se posadí. Po uposlechnutí odměníme a pochválíme.
VOLNO - znamená pro psa volný pohyb bez vodítka. Je velmi snadný, protože je pro psa příjemný. Vždy, když psa uvolníme z vodítka, tak velíme Volno! Pes zpočátku stejně neví, co to je, ale rychle si to zapamatuje. Tento povel není ani tak povel jako spíše zpráva pro psa, která mu dává na vědomí, že se může vzdálit a volně pohybovat.
Samozřejmě můžeme psa naučit i spoustu jiných povelů ((Tam ne!, Jdeme!, Ke kolu! (používáme při jízdě na kole, kde pes musí běžet po pravé straně. K noze jde vždy po levé.)...))

A teď několik rad, jak kavalíra učit, jak s ním jednat a čeho se vyvarovat. Předně - kavalír je klidný a vyrovnaný pes a proto vše, co ho učíme, učíme klidně, bez vzteku a zbytečných trestů, ale trváme na uposlechnutí. Když pes uposlechne, odměníme ho a pochválíme. Nesmíme s ním zacházet jako s pracovním plemenem. Kavalír je společník a domáí přítel, chce být stále s námi, když jsme doma. Zároveň je to sebeědomý pes, který vyžaduje "šéfa smečky", kterého respektuje, ale zároveň my musíme respektovat jeho. To znamená: vidíme-li, že po nás touží, pozveme ho k sobě (pokud můžeme), nejednáme s ním ponižujícím způsobem, podpoříme ho, když se bojí, respektujeme jeho klid, misku i špatnou náladu... Musíme dodržovat stejné povely na stejné příkazy, a pomyslnou hierarchii smečky (učit psa by nemělo dítě, protože z hlediska psa je dítě jen starší štěně, které ale bude muset později poslouchat ap.). Velmi důležitá věc ve výchově je, že zákaz jedné osoby nesmí porušit jiná. Dbáme na to, aby psovi nikdo neubližoval (zejména štěněti) když je např. sám před obchodem, dáme pozor u kola... Zároveň netrestáme psa nevhodným způsobem, nikdy psa nebijeme. Na kavalíra stačí jen ostré napomenutí.

Pokud by se vyskytly jakékoliv problémy s výchovou nebo chováním vašeho kavalíra, vždy vám ráda poradím i písemně.

Zatím mnoho štěstí...
Michaela Marečková