CAVALIER

A je to… štěndům je osm neděl a vyrazí do světa. Páníčky jsme jim vybrali podle nejlepšího vědomí a svědomí, kupní smlouva i výbavička jsou připravené, desky s fotografiemi a kopiemi zdravotních osvědčení rodičů a kontrolou vrhu nachystané… Co bychom tak ještě novým majitelům měli přidat, aby bylo všechno jak se patří? Co třeba takový návod na použití, kde bychom jim dopředu zodpověděli to, na co by se stejně dřív nebo později zeptali? Samozřejmě, že jim všechno vysvětlíme ústně, až si přijdou pro svoje štěňátko, ale budou si to pamatovat? Těžko. Budou ťuťat a ňuňat a všechny naše rady zapomenou dřív, než dojdou k autu. Tak jsem si dovolila pro vás, chovatele, připravit malý návod, jak na to.

Vítám Vás mezi šťastné majitele kavalírů. Ráda bych napsala několik rad a návrhů, jak snadněji vychovat kavalírka tak, aby se z něj stal báječný, spolehlivý a ovladatelný společník. Možná se podivíte, jak se liší výchova kavalíra od výchovy jiných psů. Ale každé plemeno má své specifické vlastnosti a tak je třeba přistupovat k výchově trošku jinak. Výchovu si můžeme rozdělit na 2 části: doma a venku.

Ne každý majitel psa s PP se vyzná ve výstavách a ve věcech okolo nich, tj. co s sebou, co na výstavě i před ní ... Proto se pokusím o přehledné rady a doporučení. Vše lze rozdělit na 3 tematické celky: 1. Co před výstavou 2. Co na výstavu 3. Co na výstavě

Motto: Vystavování je hra. Vystavovatel předstírá, že má nejkrásnějšího psa na světě a posuzovatel se občas tváří, že tomu věří…

Ahoj lidičky. Musím Vám sdělit svůj zážitek. V neděli mě moji páníčci vzbudili brzy ráno, ale opravdu brzy. Vůbec se se mnou nebavili. Pobíhali po bytě sem a tam. Páníček mě vzal ven skoro na hodinku. Prý musím dostat ze sebe všechno, aby se mi nechtělo ve špatnou chvíli. Mluvil na mě, že pojedeme daleko. Někdo se bude dívat na mě, zda jsem pěkný. Přijedou tam i ostatní pejskové...

Dne 13.10. 2001 se v Brně- Králově poli konaly zkoušky ZOP, ZPU1 a ZPU 2. Nechyběl tam ani zástupce kavalírů. Můj pejsek. Cvičiště bylo ze všech stran obklopeno stromy a v těsné blízkosti byl hřbitov.

Když jsem dostala nabídku zajet se podívat na klubovou výstavu kavalírů do Anglie, chvíli (ale opravdu jen chvíli) jsem zvažovala, jestli bych za stejné peníze neměla ještě jednou navštívit můj milovaný Egypt… Kavalíři zvítězili a tak jsem se jednoho pošmourného rána ocitla s dalšími sedmi nadšenci v městečku Great Malvern (Plešatá hora), kde se již opakovaně anglické klubovky konají.

Už jsme se smířili s tím, že se pro nás staly výstavy vysoce návykovou drogou, že se bez nich neobejdeme a že v zimě, bez pravidelného víkendového šílenství, prožíváme docela slušné abstinenční příznaky. Samozřejmě, že jezdíme na výstavy hlavně proto, abychom si naplno užili adrenalinového opojení, které se nás zmocňuje při vstupu do kruhu, abychom si popovídali s přáteli, které jinak těžko uvidíme a abychom společně se svým psem prožili krásný den, ale sbírání titulů má také něco do sebe.

Chov psů sebou nese potřebu být znalcem v hodně oborech -genetikou počínaje přes anatomii psího rozmnožovacího ústrojí, porodnictvím, výživářstvím, etologii a psychologií konče.

Anne nejdříve chovala a vystavovala boxery v 50-tých letech. Měla pár úspěchů s několika různými psy, včetně vítězství CC a BOB na výstavě v Richmondu začátkem 70.let a také dvojitým vítězstvím na Cruftově výstavě v roce 1968, kdy již byla těhotná s Lindsey. Sama Lindsey také začala vystavovat velmi mladá. ( V roce 2003 vyhrála třídu veteránek s Ch Deranmar Sonnet na Cruftově výstavě, kde již i ona byla těhotná - třetí generací je dcera Abigail).